„VSU. V–vždycky, S-se, U-uzavírá. Vždycky se uzavírá. Vždycky... se uzavírá!“ sype ze sebe Alec Baldwin během sedmiminutové scény ze začátku Konkurentů. Jeho legendární výstup samozřejmě zní v angličtině mnohem víc cool, my ale musíme pracovat v českých podmínkách. Do těch americká obchoďácká klasika bohužel příliš nepronikla a je to velká škoda. Konkurenti jsou totiž jedním z největších hereckých koncertů devadesátých let, ve kterém se sešel ansábl tak hvězdný, až z toho bolí oči, a dokázal naplno prodat každou větu vypiplaného scénáře. Možná to zní až trochu děsivě, ale víte, v čem je fór? Celé to má k Shakespearovi dál než Bill Gates k braní sociálních dávek.

David Mamet, autor původní divadelní hry a scénáře, táhne diváka do světa nejprohnilejšího realitního byznysu, ve které se lže a podvádí jen proto, abyste dostali něčí podpis na tečkovanou čáru. O nic víc tu nejde. Pravý muž je ten, kdo se dovede zbavit pozemků, jež jsou pokaždé nádherné a výhodně zpeněžitelné. Ale v zájmu vlastního zdraví by zákazník neměl nikdy zjistit, do čeho to investoval. Kdo na to nemá, kdo není schopný pro prachy výrazně ztížit něčí život, může se sebrat a jít prodávat zmrzlinu na nejbližší dětské hřiště. Komu něco říkají slova jako morálka a etika, žije v jiném světě a měl by si připravit šekovou knížku, nebo rychle vyměnit konverzačního partnera. Protože hrdinové Konkurentů takoví nejsou a během pěti minut by vás přesvědčili o tom, že bydlet hned vedle Temelína je vlastně super nápad.

Banda nemilosrdných obchodníčků, se kterou vás Mamet chce seznámit, na tom teď ale není zrovna nejlíp. Obchody nešlapou a spásné tipy na nové nebožáky k oškubání dostanou jen ti nejlepší. Svoje promakané fígle tak musí z kapsy vytáhnout Al Pacino, Jack Lemmon, Ed Harris a Alan Arkin, kteří pod dohledem kancelářské krysy Kevina Spaceyho 100 minut ukecávají, balamutí, překrucují a vůbec všelijak přesvědčují diváka o tom, kdo má největší koule v okolí. Někde opodál přitom sedí režírující James Foley, míchá si kafe a nechává štáb zírat na špičkové herecké etudy, které za sebe bude muset naskládat tak, aby mohl říkat, že natočil film.

Z jistého úhlu pohledu marná snaha, protože se převládající divadelní fazóny asi zbavit nelze, v podstatě mají ale Konkurenti i tak všechno, co potřebují. Jsou totiž jedním z těch vzácných případů, kdy se odpouští vydávat za film dvoudenní setkání několika lidí, dlouho hovořících na celkem čtyřech lokacích. Beztak z těch dialogů a výstupů nedokážete odtrhnout oči. Především ve chvílích, kdy slavní pánové stihnou za minutu použít víc nadávek než vy za týden... a kdy je jasné, že to není jen na efekt. Je to proto, že to takhle prostě chodí. A když budete pozorně poslouchat i v těch slušnějších pasážích, možná vám dojde, proč se Konkurenti v zámoří používají jako výcvikové video pro obchodní zástupce. Chcete vědět, jestli byste měli na tuhle práci schopnosti a žaludek? Nic vám to nevysvětlí líp.