Každý rok se pokouším nakoukávat animované filmy nominované na Oscary, Zlaté glóby nebo jiné ceny. Ne pixarovky nebo podobné velké snímky, ty vidím obvykle v kině, spíš ty menší kousky, které často vznikaly mimo Ameriku a téměř vždy v malých studiích. Často jsou o hodně zajímavější než ty velké, protože jejich tvůrci mají obvykle osobitý vizuální styl, nebojí se vyprávět vážnější témata a nepotřebují se zavděčovat malým divákům, respektive rodinám a točit tak, aby „tam bylo něco pro každého.“ Často to jsou zkrátka hodně zajímavé věci. 

Kočičí odyseu předcházela pověst přesně takového animáku. Stál zlomek toho co dejme tomu Mufasa: Lví král, vznikal s pomocí softwaru, který si na svůj počítač může nainstalovat každý, a v prostředí, kde mají samotní umělci větší rozhodovací pravomoci než účetní a PR oddělení. Film už se do našich kin podíval a když člověk dobře hledal, mohl si na něj zajít, a první reakce byly víc než spokojené a slibovaly zajímavou podívanou. Tou nakonec Kočičí odysea i je, o tom se s nikým přít nebudu. Na druhou stranu možná není úplně pro každého. Což oceňuji, ale zároveň není od věci před tím varovat. 

Kočičí odysea: FOTOGALERIE

Celý film se obejde nejen bez lidských hrdinů, ale kompletně beze slov. Hlavní kočičí hrdinka žije v lesích v místě, kde jsou stopy po lidech. Stojí tu domy, malé i obří sochy koček a podobné věci,  reálně však jde o divočinu. Takovou, kde se musí mít na pozoru před psy a jinými zvířaty a která se během krátké chvíle změní v nepoznání. Vlna tsunami se přežene přes celý les a voda nepřestává stoupat. Pod hladinou se ocitají stromy, domy i vše ostatní, co tahle kočka donedávna znala a nakonec se štěstím přežije jen proto, že skončí na okolo projíždějící lodi. Jenže tu není sama, o prostor se musí dělit s kapybarou a brzy i s dalšími přeživšími zvířaty. Kam loď pluje, nikdo netuší. Co se stalo se světem a jestli voda někdy klesne, to také ne. Teď je potřeba jen nechávat se unášet proudem dál a doufat, že někde za obzorem čeká spása. 

Tak zaprvé – Kočičí odysea je nádherný film. Dalo by se mu možná vytknout, že nevypadá tak uhlazeně jako disneyovky nebo pixarovky, že v místech, kde se mění barvy (tmavá kočičí srst vs světlé okolí) to může vypadat jaksi rozostřeně, ale rozhodně to není problém nebo něco, co by rušilo. O hyperrealističnost jako u Mufasy se tu navíc nikdo nepokouší, Kočičí odysea se nesnaží tvářit, že by nebyla „malovaná“, ona malovanost tu vyniká výraznými barvami a kontrasty, jenže právě i onou zdánlivou nedokonalostí. Gints Zilbalodis navíc zvířecí hrdiny vezme do zatopených měst. Ta jsou bez nadsázky pastvou pro oči a při některých záběrech budete sbírat čelist ze země. Je to krásné. 

Jenže tu může být jedna nepříjemná potíž. A bacha, naschvál píšu potíž a ne „chyba“. Kočičí odysea je díky svému zvířecímu pojetí film, u kterého musí člověk jí příběhu a tomu, co chce říkat, trošku naproti. Začíná to už tím, že samotní zvířecí hrdinové jsou skutečná zvířata. Musí se sice na lodi naučit spolu vycházet, nečekejte však pixarovské společné překonávání problémů a postupné budování úcty jednoho ke druhému. Kočka je pořád kočka, pes je pořád pes a lemur zůstává lemurem. Labrador dovede být hravý, ale i věrný. Kočičí hrdinka nedůvěřivá, ale zvědavá. No a lemur srandovní kašpar, ovšem pořád v mezích obyvatel zvířecí říše. 

No a to, co zažívají, klade na diváky a jejich pozornost malinko větší nároky než tradiční pixarovka. Ať už kvůli tématům, nebo zmíněné bezdialogové formě. Kočičí odyseu lze číst jako příběh o globálním oteplování, o tom, jak se změní náš svět a že přežít můžeme, jen když najdeme společnou řeč. Ale taky to může být vyprávění o obětování, o schopnosti vystoupit z vlastní ulity a stát se součástí něčeho většího, nebo naopak o neschopnosti tohle dělat. O životě, smrti, měnícím se světě okolo nás… nebudu konkrétní. Jen se připravte na to, že Kočičí odysea zkrátka víc naznačuje, než že by nějak konkrétně vedla diváky za ruku a občas sází i na poměrně psychedelické scény, u nichž musí člověk zapojit fantazii a snahu o interpretaci, aby si je nějak přežvýkal. 

Přehrajte si trailer Což může být problém právě pro děti, které vezmete na film o kočičce, která pluje na lodi s pejskem, lemurem a kapybarou. Netvrdím, že to dětští diváci nedají a že to není pro ně, pořád jde v základu o dobrodružství se sympatickými zvířecími hrdiny. Ale upřímně by mě zajímalo, co na to prckové řeknou (budu rád, když mi to napíšete do komentářů) a jestli je tahle trošku náročnější animovaná podívaná zaujme, nebo si k ní cestu nenajdou. Dospělí diváci by to s ní ovšem rozhodně zkusit měli. Už jen kvůli tomu, aby se v kině hodinu a půl kochali něčím, co má v sobě víc osobitosti a krásy než většina disneyovek marně se honících za co nejrealističtějším vizuálem.