Filmovou Knoflíkovou válku mám rád. Do rubriky VIM jsem ji propašoval už dávno a každý rok si na ni udělám čas minimálně jednou. Když se oznámilo, že režisér Christophe Barratier pracuje na nové verzi, byl jsem minimálně zvědavý. Ta, pod niž se podepsal Yves Roberts, je přeci jenom padesát let stará a tohle legendární dílo si nový kabát zasloužilo. Jenže Barratier šlápl vedle. Hodně vedle.

Pokud totiž jeho Knoflíková válka někoho stoprocentně neuspokojí, jsou to právě fanoušci originálu. Vůbec by nevadilo, že legendární hlášku "Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil" nahradila nějaká mnohem méně výrazná, kterou už jsem stačil zapomenout. Problém není ani v tom, že do příběhu o boji dvou klukovských part se najednou přimíchá i holka, a už vůbec ne v technické stránce věci, protože Barratier rozhodně umí točit - ví, jak naštelovat kameru, nasnímat bitku a prodat na plátně krásy francouzského venkova. Potíž je, že tahle Knoflíková válka vlastně vůbec není o knoflíkové válce.

Ze sympaticky veselé a zlobivé Knoflíkové války se stala profesionálně natočená nuda.Nelítostné bitky Velraňáků a Loverňáků jsou zatlačeny do pozadí a místo čiré klukovské radosti z toho, že protivníci dostali pořádnou nakládačku a vrací se domu s kalhotami bez knoflíků, dostáváme podivné drama, v němž se řeší antisemitismus, kolaborace, nacismus, dospívání, ztráta a získávání respektu k rodičům a vůbec věci většinou nudné a nezajímavé.

Ano, občas se party pod vedením Lebraca a L'Azteca servou někde na louce, atmosféra pohodového dětství, kdy jediné, co člověk musel řešit, bylo, kde si v lese postaví pevnost a jak nachystat past na protivníka, však zmizela. Nemám nic proti filmům, které se od starších verzí chtějí někam trochu odklonit a jít svou vlastní cestou, ale v případě Knoflíkové války to je asi jako kdyby někdo zremakoval Sám doma, ale namísto Kevinova blbnutí se zaměřil na to, jak se osmiletý chlapec vyrovnává se samotou, hladem a faktem, že zavraždil dva muže, kteří mu chtěli vyloupit dům. Asi byste nebyli moc rádi, kdyby vám tvůrci namísto hláškování a blbnutí naservírovali tohle a tvářili se, jako že je všechno OK, co?

Přehrajte si trailer Lumpačení a pohoda jsou jednoduše pryč a pokud se Barratier pokoušel natočit film pro děti s nějakým sdělením, tak se mu to taky nepovedlo. Všechny ty průpovídky o nacismu a o tom, jak na sebe musí být lidé hodní, jsou totiž zoufale umělé a obvykle pronášené Guillaumem Canetem, jehož učitel je takový dobrák, že vedle něj i Mirek Dušín vypadá jako sociopat, co ukusuje hlavy koťátkům.

Ze sympaticky veselé a zlobivé Knoflíkové války se tak stala profesionálně natočená nuda, v níž krom několika hrdinů a scén není prakticky nic, co by ji opravňovalo existovat vedle padesát let staré pecky. Ano, vypadá to hezky a řeší se tam důležité věci. Ale to je všechno. Už tak po třetině budete přemýšlet, kde máte doma zahrabanou videokazetu s Robertsovým filmem, jenž by vám napravil pachuť po téhle nevydařené verzi.