Bratři Dardennové patří mezi autorské stálice evropského filmu a na poličce oprašují rovnou dvě Zlaté palmy z canneského festivalu. Belgické duo loni tamtéž představilo film Kluk na kole, pečlivé vykreslení střetu dětského a dospěláckého světa. Namísto okázalosti, kterou volí mnozí jejich kolegové, však skrze nenápadný styl nabízejí téma, jehož uchopení působí upřímně a nevykalkulovaně.

Ústřední motiv snímku by sám o sobě mohl mást a působit jako tradiční vzorec podobných děl. Výchozí situaci nabídla již řada filmů a figura malého kluka, jenž si kvůli své bezelstnosti nedokáže připustit, že ho jeho otec opustil ze své vlastní vůle, možná zavání určitým klišé. Stejně tak postava ženy, jež v sobě nachází mateřské sklony a začne se o chlapce starat a vytvářet mu náležité zázemí. Ústřední rozložení příběhu, jež se z anotací nutně musí jevit jako přímočaré a konvenční, však ve filmu nabízí daleko víc.

Není podstatné, že příběh filmu lze předem odhadnout. Chlapec se vypořádává s odloučením od otce, prochází si krizí a vzájemnou nedůvěrou s jeho novou opatrovnicí a musí si na vlastní kůži vyzkoušet střet s nekompromisní tvrdostí reálného života. Hloubka a síla filmu vychází z toho, že tyto jednotlivé obrazy jsou rozehrány bez jakéhokoli patosu a oba autoři v nich opravdu dokážou vyvolat dojem kontaktu s reálným světem. Skoro jako by šlo o surový záznam skutečnosti, než o předem připravené scény.

Síla prožitku pak vychází právě z úzkého vztahu k naší vlastní zkušenosti, nikoli z emocionálních výlevů či návodných řešení ze strany autorů. Film v sobě naopak zachovává komplexitu a mnohoznačnost světa, ale současně i určitou absurditu jednotlivých momentů.

Prim snímku však tkví i v jeho zdánlivé jednoduchosti a lehkosti, s jakou tvůrci téma artikulují. Velikost filmu vyplývá právě z jeho schopnosti v rámci malého výseku zobrazovaných situací poskytnout dojem komplexnosti a výstižnosti. Dardennové navíc nenutí diváka k předem určenému vztahu k postavám. S chlapcem se není třeba ztotožnit (mnohdy je naopak jeho chování iritující) a film nenabízí ani žádný moralisticky poučující závěr.

Oběma bratřím se povedlo vyhnout se řemeslnému konzervatismu a znovu natočit citlivý film pulzující životem.