k0C0UR

Film o vztahu dvou malých chlapců a jednoho velkého muže nemusí nutně pocházet z ranku pedofilní pornografie – tak třeba Clive Owen v nezávislém dramatu o výchově dětí po smrti manželky dokazuje, že tohle konkrétní uskupení není pro život žádný med, ale nakonec to samozřejmě všichni nějak zvládnou. A kromě toho dokazuje i to, jak je multižánrově schopný a profesně zralý ztvárnit prakticky kohokoliv. Přišel čas dát oraz všem akčním hrdinům a místo pistole vzít do ruky mléko a zalít jím synovi kukuřičné lupínky k snídani. Pobrečet si na louce, hrát si s potomkem na pláži zalité sluncem, zavzpomínat na lepší časy, zamáčknout slzu a připravit se na ty horší. V traileru je spousta místa pro sentiment a patos, Owenova tvář to ale vše bezchybně absorbuje a dělá z toho poctivý příběh o rodině, který budí spíš respekt než smích, přestože je tenhle příběh jako přes kopírák (vzpomene si ještě někdo na Štěstí na dosah?). A v souladu s tím i všechny záběry, které byste podvědomě mohli čekat: „Miluji tě“ své ženě, „nějak to zvládneme“ svým synům, „nejde to tak snadno“ sám sobě a nakonec „zvládli jsme to a sluníčko tak hezký svítí“ všem. Možná to vypadá, že si z toho dělám srandu, ale pravda je taková, že chci být jenom zajímavý. Trailer samotný si nic takového nezaslouží a je opravdu dobrý v tom smyslu, jak jen trailer může být. V rámci žánru, tématu a dostupného materiálu zřejmě nešel udělat líp a ten melancholická vlna mu náramně svědčí. A kupodivu to netočí Danny Boyle, kterému jako by to z kamery vypadlo.