Uplynul další rok a Čína se vytasila s dalším velkolepým filmem, který měl předplacený post v příslušné oscarové kategorii. Pionýr novodobých wuxia filmů, Zhang Yimou, se však po kritice, jenž sklidil při uvedení Klanu létajících dýk, rozhodnul vydat trochu jiným směrem. Natočil film nad kterým už se ošívají i jindy "nenároční" Evropané. Kletba zlatého květu je kostýmní drama. V přesném slova smyslu. Zhang Yimou opět skočil do vizuální cukrárny, ale tentokrát si vybral samotné sídlo císaře a nechal se jím fascinovat tolik, že z něj až na jednu hbitou výjimku v podstatě nevystoupí. A není to přímo na škodu, protože se uvnitř jeho komnat odehrává velký příběh plný intrik a zrady. Láska? Ne, tentokrát žádná velká láska. Jen spousta omylů a podrazů ve službách taktiky. Film vychází z velmi, velmi staré čínské knihy a zamotanost vztahů na císařském dvoře by jí mohl závidět snad i Shakespeare.

Yimou se tak zdržel opulentních akčních scén a prostovlasých hrdinů se srdcem na tom správném místě. Místo toho nám nabízí narušenou císařskou rodinu, ve které má každý člen své ambice a vlastní armádu poskoků, kteří jsou za něj ochotni položit život. Stačí chvilku sledovat, co všechno se tu semele a začnete přemýšlet o tom, jestli Chow Yun-Fatovi jako císařovi mocné Číny dělá větší problém udržet si pořádek mezi miliardou svých poddaných nebo kvartetem rodinných příslušníků. Tři zdánlivě oddaní synové a manželka, která tiše trpí. Císař Ping ví, že nebezpečí může přijít odkudkoliv a tak se za hradbou každodenních rituálů postupně budují zlověstné plány, které mají vyvrcholit během největší každoroční slavnosti.

Divák tohle všechno ví a nezbývá než dvě hodiny útrpně čekat, až se všichni poperou, aby mohl začít ohňostroj. Kdo viděl trailer, bude na tom ještě hůř. Je to jako když jdete na divadelní představení Romea a Julie, přičemž je vám jasné, že to skončí, jak to skončí. S Kletbou zlatého květu je to velmi podobné, s jednou důležitou výjimkou. Zhang Yimou nenatočil klasiku, u které by předchozí znalost děje nesmyla ostatní přednosti. Všemi barvami hrající chodby panovníkova sídla a k dokonalosti nastrojení herci (především služebné zajistily filmu největší počet nejhlubších výstřihů... komisaři z Guinnessovy knihy rekordů to jistě bedlivě spočítali) se velmi rychle okoukají a pokud vám ke spokojenosti nestačí postupné odvíjení zamotaného klubíčka vztahů, při kterém máte před postavami vždy několik minut náskok, pak vám Kletba nemá příliš co nabídnout.

Ano, vypadá nádherně, ale... vypadá až příliš nádherně. Yimouova fascinace detaily filmu snad až ubližuje, protože kamera se až příliš dlouho zabodává do jednotlivých scenérií a i těch několik akčních scén je až příliš vyumělkovaných, než abyste z nich cítili napětí nebo nebezpečí, které v každém okamžiku hrozí postavám. Souboj elitních císařových jednotek s elitními jednotkami ostatních členů císařské rodiny (jak říkám, každý tu má svou vlastní armádu) je světlým bodem filmu, protože narozdíl od závěrečné bitevní vřavy dokáže být přehledný a umělecky hodnotný zároveň. Ve zbytku scén bohužel Yimou ztrácí opratě a i když se Chow Yun-Fat a Gong Li snaží seč mohou, jednoduše to nestačí - ostatní herci a Yimouova vize jim podráží nohy. Na papíře má ten příběh všechny aspekty osudové podívané, ale cestou na plátno přišel o veškeré hrany a v jeho závěru se i přes veškerou snahu o gradaci neubráníte pocitu, že vlastně žádný pocit nemáte. A to je největší paradox Kletby zlatého květu - slupka, která vypadá úchvatně a neobyčejně, ukrývá rozpačitou a nevýraznou náplň. Spolu s podobně katastrofálním Banquetem je to vykřičník pro celý žánr těchto oscarových velkofilmů. Pro další pokusy bude potřeba zamíchat škatulkami... a nebo... přestat je používat úplně. Nemůžete počítat s tím, že na jedné straně do kamery nasypete pár hvězd, pozvete si milion branců z čínské armády, oblečených do zlatého brnění a vymalujete interiéry naduhovo, aby vám z druhé strany vylezl další "zaručený hit".

Ale už ne. Diváci nejsou hloupí a poznají rozdíl mezi zlatým a pozlaceným. A květ tohohle filmu je z levné sádry, která se tříští při letmém doteku. Klidně ho přeskočte nebo podlezte, ale prostě se mu vyhněte, pokud si chcete zachovat dobré povědomí o čínských výpravných pohádkách. Kletba možná letos září, ale za pár měsíců ji vrstva prachu ukryje před každou slušně vychovanou učebnicí filmového dějepisu. Takže proč se namáhat, když je kolem tolik lepších filmů? Až zase zahlédneme nějakého hrdinu, co je hoden vaší pozornosti, dozvíte se to mezi prvními.