Shane Black je divočák... v Predátorovi si zahrál kouzelnou postavu a jako scenárista dosáhnul kultovního statutu už na první pokus - když napsal scénář k první Smrtonosné zbrani. Svůj statut pak ještě potvrdil v Posledním akčním hrdinovi a Dlouhém polibku na dobrou noc a stanovil mantinely samostatného žánru, který nejlépe vystihuje jeho nejobdivovanější pecka - Poslední skaut.

"Well, for starters, she's been fucked more times than she's had a hot meal."

Pro někoho je tenhle týpek něco jako bůh, ale nesmíme zapomenout, že i bohové stárnou a v Hollywoodu to platí dvojnásob. Shane se teď vrací po šesti letech a odvážil se sáhnout i na režisérské řemeslo. Jeho pověst by mu tentokrát mohla být spíš na škodu. Na dvě superkladné recenze Kiss Kiss Bang Bang totiž připadají tři elaboráty o vyhořelém géniovi. Inu, nezbývá než se přesvědčit na vlastní oči.

Už první scéna prozradí, že ať už tenhle film bude dobrý či ne, rozhodně na něj nezapomenete. Dětem holt motorové pily do rukou nepatří. Hlavním hrdinou a vypravěčem je Robert Downey jr., který svým způsobem též zažívá renesanci a snaží se drogové poklesky nahradit pořádnými rolemi. Shane Black mu poskytuje neuvěřitelné široký prostor k rozletu a Downey tak strká do kapsy i Vala Kilmera v roli homosexuálního detektiva, se kterým musí Robertův Harold chtě nechtě spolupracovat... z nevinných kurzů detektivní práce, kvůli připravovanému filmu, se brzy vyklube lavina průšvihů a záměn, které však v Blackově scénáři slouží jen jako chytře vypadající pozadí. Před kamerami totiž hraje prim scenáristická invence, která vás dřív nebo později strhne. Hlášky, neustále narážky na popkulturu, vypravěč komunikující s divákem, nečekané flashbacky a dokonale obyčejné postavy v neobyčejných situacích.

"Don't worry, I saw Lord of the Rings. I'm not going to end this 17 times."

Zní to jako klišé, ale Kiss Kiss Bang Bang je zábavný tím neidentifikovatelným oldschoolovým způsobem. Děj letí vpřed jako naleštěný sporťák, hlavní postavy si navzájem vykecávají díru do hlavy a především se jim stávají věci, které by se v běžném akčním filmu nestaly (nemusíte mít přehled o všech možných klišé, abyste si to užili, vypravěč vám čas od času ochotně vysvětlí, proč se filmově vzdělanější kamarád vedle vás směje). Pro běžné konzumenty to bude možná trochu těžší sousto, protože Shane se rozumně nepouští do žádných větších akcí. Místo honiček po dálnici tak Downey honí obrovského psa, který mu právě vyfouknul před nosem prst, který si před minutou odložil do skleničky ledu, případně konsternovaně chčije na mrtvoly... jakkoliv to vypadá vytržené z kontextu, je to většinou zábavné a mrazivé zároveň. Na téhle hraně dvou totálně odlišných světů dokáže Black surfovat jako málokdo. Nijak jí přitom neotupuje fazóna nezávislého filmu za pár babek (15 milionů dolarů) a méně blýskavé hvězdičky v hlavních i vedlejších rolích. Škoda že výdělky nestály za nic... stačilo by jedno "Quentin Tarantino presents" a mohli jsme se od Blacka dočkat další lahůdky.

"And to all you good people in the Midwest, sorry we said fuck so much."

Ale nechci působit ublíženě, nebo vynášet KKBB až do nebes, protože bez chyby rozhodně není. Ve druhé třetině Black možná až příliš zpomalí a ten fór s prstem a psem byl trochu navíc, stejně jako pár dalších. Výsledný dojem je ale díky nadupanému finále a geniálním nápadům, které se vám zavrtají do hlavy, prostě nadšený. Možná jsem se na ty dvě hodinky proměnil z popcornožrouta na milovníka krevet, protože ten Blackův místy povýšenecký styl jsem si užil do poslední kapky a oba moje palce nahoru patří Downeymu a Kilmerovi. Viděl jsem už sice lepší vzájemnou chemii, ale to bych se musel vrátit k těm smrtonosným filmům a všichni víme, že ty už se nevrátí. Shane Black ale dokázal díky KKBB tuhle dobu alespoň na chvíli oživit. Není už v takové formě jako kdysi, ale kdo z nás je? Před patnácti lety by podobně střižená žánrovka ovládla kina, dneska budete muset chvilku kutat, abyste ji ve vaší videopůjčovně objevili (doufejme, že tam časem přistane), ale jedno vám říkám... stojí to za každou kapku vašeho potu.

p.s. Záviďte alespoň jednou bratrům Slovákům. Ti si to mohli užít od ledna v kinech.