Pár dní předtím, než jsem na King Konga vyrazil a filmové portály po celém světě začaly tapetovat první nekritické recenze, soukal se mi za zátylek takový příjemný pocit, že tentokrát je to konečně ta správná trefa do černého, ve světle letošní filmové bídy naprostá bomba roku a snad i jeden z nejlepších filmů, co kdy divácké oko spatřilo. Zapomněl jsem rázem na minuty strávené před monitorem, kde jsem Konga párkrát zahlédl v podání chlapíků z Applu, i na kino, kde údernost traileru vyzněla přece jen trochu víc, a situace, kdy jsem se nervózně ošíval nad tím, že tomu kvůli všem těm bluescreenům a podivným trikům moc nevěřím. A pak jsem příjemně zatekl do sedačky jednoho nejmenovaného multiplexu, spustily se úvodní titulky a vzpomínky se začaly pomalu vracet.

Samotné nepříjemné dejá vu z vizuálních „kouzel“ se v celé své „kráse“ dostavilo zhruba až čtyřicet minut po začátku. Tedy dávno po tom, co se mě Jackson (úspěšně) snažil nalákat na líbivé newyorské retro, kdy prkna znamenala svět a film se teprve rozjížděl, vážení paňácové nosili elegantní klobouky a hůlky se zlatým koncem a pro většinu ostatních vládla na ulici bída a hlad. V tomhle kolotoči pobíhá zcela zmatený, ale divácky vděčně pojatý režisér Jack Black a snaží se udat svůj nový roztočený film a když mu u něj půlka chlebodárců usne, zčistajasna se vytasí s tím, že má mapu tajného ostrova, kde se budou provádět dotáčky. Kde se mapa vzala? To vám Jackson nikdy neprozradí, svému bídnému parchantovi však vtiskává tolik drzosti, vtipu a kuráže, že se stává mnohem zajímavější postavou než celý Adrien Brody, který by tu měl být za hrdinu. Skutečně asi pouze měl, protože jeho přerod z pisálka divadelních her v akční mlátičku, která kope dinosaury do hlavy, je natolik hektický a plochý, že se mu nedá ani věřit, ani fandit. Naopak, docela mi lezl na nervy.

Až na pár malých zaškobrtnutí a na můj vkus až příliš uhlazené podání je ale úvod v rámci pravidel stravitelný, víte naprosto přesně, kdo je kdo, jakou má motivaci a pravděpodobně i to, v jakém bodě příběhu se jeho nátura zlomí a začne se chovat jinak. Dialogy odsýpají, vtipy fungují, Naomi to zatraceně sekne.

Posléze se začne konečně roztáčet soukolí hlavního příběhu. Ostrov zahalený v mlze skýtá už na první pohled mnohem větší potenciál než zašedlý New York a když na naše hrdiny vybafne skupinka podivných domorodců, začnou se dít mnohem zajímavější věci než doposud. Jenže… po chvíli přijdete na to, že nic, co se tu stane, není vlastně pro děj vůbec důležité. Jackson zčistajasna rozjíždí jakési zmatené vyprávění se zbytečnými pseudoodbočkami a vedlejšími motivy. Příběh, jehož obsah by se dal vměstnat do velice zábavných dvou hodin, místo toho však trvá hodiny tři a tu jednu navíc prostě nic neříká. Film vyplňují naprosto nepodstatné epizodky ve stylu Jurského parku či Mumie, kdy hrdinové utíkají před rozběsněnými brontosaury (trikově nejmíň zvládnutá, přesto téměř nejdelší sekvence) či se probudí v opuštěném kaňonu a odevšad začnou lézt obří pavouci/stonožky/pijavice atd. V těchto chvílích jsem se zamýšlel nad tím, proč má režisér Jacksonova formátu tak neutuchající potřebu podobně bezúčelné scény točit. Příběh neposouvají naprosto nikam, naopak diváka odvádějí od hlavní nosné linie – velké opice a malé blondýny, jejichž vztah má asi tak stokrát větší potenciál zaujmout než všechny digitální potvory v celém filmu dohromady. Dvakrát se mi dokonce stalo, že tyhle vedlejší scény byly tak dlouhé, že jsem si prostě nepamatoval, kde se děj usídlil před nimi a na co ta která nová scéna navazuje. Začal se mi vkrádat na mysl nepříjemný pocit, že Jackson nám toho o King Kongovi zase tolik říci nechtěl. Chtěl natočit dobrodružný spektákl ve střihu a tempu moderní doby a své hrdiny do něj jen tak mimochodem zasadit. A pokud tomu tak nebylo (jako že asi ne), pak nechápu, proč si dává tak velkou práci s desetiminutovou honičkou, kde Naomi Watts potkává stále větší dinosaury a nechává si na viditelném bluescreenu klapat jejich čelisti vedle hlavy, když to k ničemu není.

Tak a je to tu. Bluescreeny a triky. Mrzí mě, že to musím říct přímo takhle, ale pokud pominu Lovce dinosaurů, za poslední rok jsem neměl tak rušivý pocit z triků, jako u King Konga. Určitě nejde takhle jednoduše smést ze stolu všechno, v důležitějších zlomech (Kongova bitka s posledním dinosaurem, finále s letadly) si studio Weta dává opravdu záležet a z dostupných technologií ždímá maximum. Na každou dobrou scénu však připadá jedna špatná, kdy prostě nevíte, zda si z vás někdo nedělá srandu a jen se modlíte, aby se Jackson někdy v budoucnu na bonusovém DVD neztrapnil hláškami a o tvůrčích záměrech a retro náladě. Protože když tři vojáci v džípu vypadají jako hodně ošuntělí plastoví vojáčci a v jejich pohybu viditelně chybí framey, nemám z toho ani jeden z těchto pocitů. Stejně jako když Naomi Watts kouká kamsi nahoru do prázdna, viditelně nemá s Kongem kontakt, pak se nechá vyhodit dvěma lany na jeho rameno a s neuvěřitelně špatným trikovým ořezem pádí oba vstříc širým dálavám. Jacksonovi chybí soudnost. Rád by se pouštěl do megalomanských výjevů a obšírných bitev největších velikánů, které evoluce na matičku Zemi vyplivla, ale stále ho omezují současné technologie, které podobný souboj nedokáží věrohodně ilustrovat, aniž byste měli pocit, že se díváte počítačovou hru.

Čím více špatných triků uvidíte, tím méně vás osudy Konga budou zajímat. Každá další bojová eskapáda s sebou nese menší potenciál, každé Kongovo smutné koukání na zapadající slunce menší emoce. Extrémně natahovaný závěr (s pár opravdu pěknými záběry), který má pak ty nejtrpělivějších z trpělivých naprosto citově vyždímat, je už jen přirozeným dovršením všeho, co se Jacksonovi v tomhle filmu nepovedlo. A to jsem ani nezmínil trestuhodně nezvládnutou kontinuitu záběrů (postava často stojí úplně jinak nebo se dívá jinam než po střihu) a Brodyho zajímavě se měnící délku vousů (to je skutečně spíš taková perlička ;).

Moc rád bych sem na závěr napsal, že se na King Konga podívám vždycky rád znovu, ale jak jste jistě sami vycítili, nebylo by to sdělení upřímné ;). Dokázal bych z těch tří hodin vystříhat tak patnáct minut, které by se mi určitě jen tak neomrzely, ale film jako celek nevnesl do mého diváckého srdce takový zážitek, abych si na něj třeba za týden ještě vzpomněl. Každopádně: Neodvážil bych se nikdy tvrdit, že jde o špatný film. Rozhodně ne. Chvílemi baví, občas napíná, hodně udivuje. A pokud vás nebude bavit jen chvílemi, ale pořád, dokážu přesně pochopit, proč tomu tak bude. Jen je v něm v mých očích tolik rušivých elementů a odfláknuté práce, že mi osobně více než ultranákladný obří velkofilm připomínal v některých okamžicích po stránce zážitku Jurský park, Mumii 2 či libovolnou atrakci v IMAXu. A to je věc, kterou jsem od Jacksona prostě nečekal a u nejdražšího filmu všech dob ji nějak nedokážu rozdýchat.