Režisér Peter Farrelly má Oscara za Zelenou knihu. Ta šla Akademii celkem na ruku a jedná se o tu pohodlnější výhru v řadě nejlepších filmů. Zároveň se Farrelly v devadesátkách etabloval jako jistota v žánru ulítlých komedií, a to zejména skrze řachandu Blbý a blbější. V mezičase ale přicházely ryze průměrné a zapadlé fláky jako Bratři jak se patří nebo Týden bez závazků, případně i takové ohyzdnosti jako Mládeži nepřístupno nebo Tři moulové. V posledních letech se pak usídlil na streamu, kam poslal poměrně všední komedii Ricky Stanicky. A na streamu zůstal i tentokrát.

Děj není nikterak objevný - dva kolegové z firmy vyrábějící kondomy mají zařídit velký obchod, při němž by se jejich společnost stala oficiálním dodavatelem prezervativů na fotbalové mistrovství světa. Trochu se to ale nepovede a dva cápci se vydávají na šampionát, kde se jim začnou dít poměrně nepěkné věci. Samotný děj by problém nebyl. Existují ostatně velmi dobré komedie, které stojí na tom, že si kluci či holky chtějí zaprcat, dva týpci si jedou pro burgery, případně dva chlápci hledají své auto. 

Problém je, že film s názvem, který je mi stydno psát, nemůže stavět zhola na ničem. Opřeme se o otřepané klišé a konstatujme, že sem si opravdu všichni přišli pro výplatu, neb příběh filmu vede zcela odnikud nikam a působí jako náhodný pitch, z nějž se sesbíraly veškeré nápady a bez ladu a skladu se naházely do jednoho filmu, aniž by byly vystavěné prvky spolu jakkoliv kompaktně propojené. Od streamovací komedie nežádáme žádné zázraky, ale filmy jako Hlavy státu nebo V utajení ukázaly, že i s papundeklovými kulisami to jde udělat vcelku dobře.

Chaotičnost děje a nesouvisející scény však z filmu dělají jen mišmaš zdánlivě humorných sekvencí, které nemají na čem stavět. Tu máme fotbalové mistrovství, pak věznici, drogového barona, aligátory na koksu, polykání kondomů, orální hrátky... Vše je naházeno na hromadu v otravném tvaru, který je tím ohyzdně nevtipný, nekompaktní a působí značně amatérsky.

I takové komedie však mohou diváka zaujmout, když vybudují funkční vztah mezi ústředními postavami. Paul Walter Hauser si prý měl zahrát u Tarantina a v minisérii Volavka ukázal, že i vážnější polohy mu jdou skvěle. S Markem Wahlbergem, který si ve filmu rve kondomy s koksem do úst a furt chce jen prcat, zatímco za kamerami mluví o Bohu a víře, tu však má až zápornou chemii. Jejich vzájemné osočování a urážení není vtipné, jen tuze otravné, čímž mizí i další potenciální devíza filmu.

Samozřejmostí jsou umělé kulisy, v nichž se hrdinové neustále nachází. Vizuál je zaměnitelný prakticky s jakoukoliv jinou komedií, jichž jsou streamovací platformy plné, vše působí nastavovaně a nepřirozeně. Film je navíc až prapodivně odfláknutý prakticky ve všech filmařských odvětvích, ať už jde o střih, který působí zmateně, či zvuk, v němž takřka není slyšet okolí herců, jen dialogy, což mrtvolný dojem snímku jen potvrzuje. Fotbalové záběry, u nichž si prakticky vždy jindy vrním blahem, opět působí nezvykle odbytě, amatérsky a jaski neživě. Farrelly by se zdál býti mnohem zkušenějším režisérem, aby si toto pohlídal.

Ne snad že by ve filmu zcela chyběl humor. Občasné pousmání však nedělá ani průměrnou, natož dobrou komedii. Když se v jakémkoliv snímku pak objeví Sacha Baron Cohen, mé srdce takřka vždy zaplesá, zvlášť když zde vystupuje v roli excentrického narkobarona s bujnou kšticí. Po pár minutách ale prapodivně mizí ze scény, neb hrdinové se musí přesunout do další nezajímavé situace, která srší rádoby absurdním humorem. Nevyužitý potenciál a snaha nalákat lidi přihozením slavného jména.

Uvědomuji si, že působím nesmírně znuděně a mohl bych se pokusit o kritičtější přístup. Vnímejme však tuto tvorbu v širším kontextu - neustálý přísun vychtěných komedií, které vypadají stejně, narvou na plakát známý ksicht, přihodí nedodělaný scénář, a to vše za účelem nahnaných minut? Je to otřesné, nezábavné a v této míře i urážející. Lidská stonožka je stonásobně podnětnější film než tohle.