To pravé peklo najdete uvnitř teenagerky. Touhle větou začíná film, který láká na vnady Megan Fox a Amandy Seyfried, ačkoliv jedné je třiadvacet a druhé ještě o rok víc. Whatever, jak by řeklo středoškolské dítko experimentující s piercingem, černým líčidlem a latexovými doplňky. Příliš vyspělých herců jsou přece podobné filmy plné, důležité je, jak moc toho má premisa v sobě a jak málo toho má Megan na sobě. Vzhledem k informaci, že nejodvážnější scény se vystřihly předem a film režíruje autorka bezpohlavní Aeon Flux, šel jsem do Jennifer´s Body s minimálním očekáváním. I to byl, bohužel, přespříliš optimistický přístup.

Přitom ze začátku to vypadá celkem slibně a v dialozích je cítit, že se Diablo Cody snaží vystavět klišovitý teenage horor za pomoci hlavních postav, které si uvědomují, že bydlí v největším americkém zapadákově, mlátí s nimi hormony a mají povědomí o tom, že Hannah Montana je nejhorší zrůdnost na Zemi. Popkulturní odkazy, sprostá slova i vynalézavé přezdívky se tu servírují pod tlakem, jenže to vrže už při rozjezdu, kdy se Jennifer (ta hezká) a Needy (ta chytrá) vydávají do baru. Podobenství o sexbombě, která s sebou vláčí tu méně hezkou, ale sympatičtější kamarádku "už od pískoviště" je jasné na první pohled, ale v průběhu filmu je několikrát polopaticky zvýrazněno. V baru hraje EMO skupina, co ráda rituály, satanismus a velké nože. Zbytek si domyslete - Jennifer už není Jennifer, teď je z ní posedlá Jennifer, která musí papat chlapečky, aby zůstala krásná a vnadná.

To se ale dozvíte asi až po hodině, protože tenhle film maže pomyslné máslo na chleba tak tence, že budete potřebovat tuplák, aby vám neosmirkloval sliznici. Karyn Kusama si totiž s žánrem absolutně neví rady. To, co jindy považujete za automatiku a neviditelnou samozřejmost, tu najednou chybí - herci tápou a někteří se dokonce potácejí (J.K. Simmons s protézou a divným účesem by měl režisérku žalovat), ve škole je kromě hlavních hrdinek cca sedm spolužáků, které lze rozdělit podle těch největších klišé - dva fotbalisti, přítel hlavní hrdinky (Amandy Seyfried), EMO kid, přechytralá teenagerka, výměnný student z Indie a fotbalista, na kterého spadne hořící záclona. I z toho dokážete poskládat svižný horor, jenže si z těch vedlejších postav buď musíte dělat legraci, nebo je zabíjet. A tady leží kámen úrazu.

Nic takového se tu neděje! Jennifer´s Body tak připomíná... hmm... horor pro holky? Tříminutové koláže, sestávající z toho, jak si ohavně přelíčená Megan Fox maluje nehty nebo jak se ve městě staví vánoční ozdoby, má zřejmě hájit výběr hudby (režisérka nechá hrát celou písničku pod naprostou vizuální vatou, čistě proto, že je ten song - asi - docela dobrý), spousta rozhovorů o hloupostech (faktor "včera jsem si koupila ouplně oužasný šminečky. Upa mocinky moc") a sotva tři mrtvoly, přičemž je všechny vidíme umřít nepřímo (vzdálený křik, stínohra). Což je hloupé už proto, že jinak je Megan Fox třísněná krví od hlavy k patě, zvrací černé svinstvo a nadává jak dlaždič. Film je klasické eRko, ale když dojde na slasher zákonitosti, uteče zbaběle do kouta a ukazuje pouze rozcapené mrtvoly, což ovšem stačí na to, aby se na něj žádná útlocitná dívka nechtěla podívat.

Jak už bylo řečeno, není tu nic moc ani pro kluky. Režisérčin rukopis je jasně znát, takže to, co bychom vidět chtěli, je skryto v náznacích a mlžení, případně to vyzní naprosto ploše. Např. lesbický polibek Megan a Amandy s vámi prostě nehne, možná i proto, že Megan tu má sotva padesát kilo a v make-upu ji natřeli Primalexem po vzoru japonských hororů. Doklepněte to upírsky rudou rtěnkou a máte kostým na Halloween, nikoliv sexy ikonu.

To všechno ale ještě šlo zachránit, kdyby měl film o patnáct minut míň a patnáct mrtvol víc. Plus by se v něm na konci holky děsně porvaly v nějakém megacatfightu (eh... je to vůbec slovo?). To chceme vidět, to je plnění žánru, na který film lákal na plakátu a preprodukci. Výsledkem sice není Stmívání, ale mám pocit, že přesně takový horor by natočila třináctiletá depresivní dívenka, kdybych jí dal kameru a základní zadání. Je to další důkaz toho, že Karyn Kusama do žánrovek nepatří a zřejmě i budíček z iluze, že Diablo Cody dokáže napsat scénář, z něhož by vykutal zlato i naprostý amatér. I těm teenagerkám proto radím, aby si s gustem pustily De Palmovu Carrie. Zjistíte totéž (střední škola je peklo, posedlí lidé jsou cool), ale v mnohem příjemnějším balení.