Obávám se, že lehkonohé akční filmy jsou na vymření. Producenti je ušťouchali do jarních slotů, dávají na ně čím dál tím méně peněz, a když už se nějaký jakž takž povede, stejně ho američtí kritici - pro jistotu - raději utlučou holí. Je to dvojnásob smutné v době, kdy bez pestrobarevného latexu a rentgenového zraku už pomalu nemůžete vyjít na ulici, natož se promenádovat po stříbrném plátně. I Jeníček a Mařenka jsou trochu prvoplánově komiksoví - velké bouchačky, kožené ohozy a odjištěná hláška v puse, čekající na ten správný komediální timing. Stejně tak je v nich ale hodně oldschoolového, možná až archaického… prostě toho, co je podle některých třeba utlouct stařeckou holí.

Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic: FOTOGALERIE

Mozek tahle akční smaženice nechala u dveří, ale srdce má na dlani.Béčkovou hloupost a prvoplánové gagy ovšem dneska najdeme napříč spektrem, klidně i ve filmech za dvě stovky milionů. Jeníček a Mařenka ovšem dementní scénář, místy chtěně padající do nefalšované parodie (pokud vám nepřijde vtipné, že Jeníček trpí cukrovkou, protože se v dětství předávkoval perníkem, můžete z kina rovnou odejít, než vás odvezou bradou vzhůru a nohama napřed), popohánějí kupředu sviňským krokem. Devadesátiminutová stopáž a víceméně debutující režisér jsou lékem na mnohé bolesti, v tomhle případě především na chřadnoucí tempo, které často odhaluje anorektičnost zápletky. Tady vás ale už stylové 3D titulky nakopnou tak silně, že s nadzvukovým třeskem v zádech proletíte perníkovou chaloupkou a zastavíte se až o první vykuchanou čarodějnici. A i když budete celí zaflákaní od krve, budete se usmívat od ucha k uchu.

Tommy Wirkola si zatím ohříval spíš indie polívčičku (vyvražďovačka s rozmrzlým wermachtem). Vyšší rozpočet mu prospěl a producentská klepeta neublížila, k čemuž jistě přispěl i fakt, že si film mohl sám napsat. Nahláškované dialogy se tak nepletou akčním scénám pod nohy, ale naopak skvěle podtrhují další a další krájení čarodějnic. Vysvětlovaček netřeba, protože děj kličkuje kupředu jako starší pecky Guye Ritchieho a logiku tu nahrazují šikovně poskládané náhody, které v závěru nabývají absurdních rozměrů. Vám stačí vědět, že Jeníček je cukrovkář a introvert, zatímco Mařenka je holka krev a mlíko (korzet a digitální triky dělají s výstřihem Gemmy Arterton hotové divy), která si nenechá nic líbit. Všechno a všichni ostatní dává smysl jen pokud někdo střílí, flambuje nebo čaruje. Wirkola tuší, že jeho děj, bezradně se točící v kruhu, se nesmí ani na vteřinu zastavit, protože by se divák probral ze slastného omámení a začal přemýšlet nad souvislostmi.

Přehrajte si trailer Místo toho režisér dál vrší akční scény a těží z vynikajícího obsazení (Peter Stormare jako šerif ťulpas, Famke Janssen jako vrchní čarodějnice), ve kterém jindy nadsamčí Jeremy Renner náhle tahá za nejkratší provázek. Vlastně si mezi jednotlivými konfrontacemi skoro uvědomíte, že Jeníčkovi a Mařence to likvidování čarodějnic zas tak moc nejde a kdyby nebyli po potterovsku chráněni proti kletbám, pravděpodobně by jejich pohádka dlouhého pokračování neměla. To všechno jsou ale jen drobné trhliny na velkém akčním kolotoči, jehož lhostejný přístup k fyzikálním zákonům a sekvenční logice je mi mnohem sympatičtější, než přemýšlivější snaha o humorizaci slavných pohádek v Gilliamových Bratrech Grimmových.

Na Wirkolovi je zkrátka poznat nadšení do práce. Dojí 3D rozměr, aniž by to působilo rušivě, umí dát drajv akčním scénám, a i když mu občas ujede ruka ve střižně, jedná se o klopýtnutí, které nevede k držkopádu, ale pouze k jemnému zavrávorání. Mozek tahle akční smaženice nechala u dveří, ale srdce má na dlani. Možná to není její srdce, ale sval vytržený z hrudního koše nějaké čarodějnice, ale darovanému orgánu na zuby nekoukej. A i když bych zrovna nežádal sequel (další tlačení na pilu by mohlo vést k úmrtí pacienta), mám celkem radost ze solidního řemesla a postav, které si užívají samy sebe. Jeníček a Mařenka je splachovací zábava, ale do záchodu určitě nepatří. Víc takových nadšenců za kamery, ať už vyrůstali na pohádkách nebo filmech se Slyem a Arnoldem. Ideálně samozřejmě na obojím.

P.S. Na fóru s trollem a svěcením kulometů je vidět, že k rozesmátí publika stačí málo. Jmenovitě trocha fištrónu a jeden pár koulí. Spousta scenáristických starousedlíků bohužel během let přišla o obojí. Wirkola snad časem zvládne i práci s logikou a nenechá slavné sourozence "bloudit" v těsném okolí míst, kde vyrůstali, staré psy ale novým kouskům nenaučíš. Wirkola je naštěstí důkazem toho, že z každého náhradníka se nemusí nutně vyklubat Skip Woods.