Jen trošku štěstí už na první dotyk nezapře svou instantní žánrovou povahu. Usvědčuje už prohození osudů pojaté přesně ve stylu disneyovského Mezi námi děvčaty, ale i rozmarný úsměv neustále nasazený na Lindsayině tváři. Děvečka nám znovu povyrostla, bohužel žánrové škatulky a herecká poloha zůstává neměnná, tj. někde na hranici dobrého mainstreamového vkusu, jenž je pro dnešek pokoušen sledem gagů na téma „jsem smolařka a všechno se mi pokazí“. Ve výčtu je ulomený podpatek, splašený fén, věznice nebo zlobivé bowlingové koule, přičemž podání jednotlivých kalamit není ani trapné ani srandovní jako Luděk Sobota v nejlepším věku. Snad jen ty bowlingové koule mi přišly docela solidně vypointované, zatímco se elektrika nebo šlapání do kaluží míjelo účinkem. Donald Petrie jako šéf téhle tvůrčí dílny mi na optimismu nepřidává, protože jeho Jak ztratit kluka v deseti dnech jsem onehdy hodně těžko rozdýchával - že by bylo znovu jasno a s poznáním o pravé kráse člověka a zrádnosti štěstí nás balamutila další komediální tuctovka? Ale ne, budu věřit, že se alespoň na těch 6/10 za čtvrt roku vyhrabeme. :-)