Snímek Její tělo přitahoval pozornost už od prvních obrázků. Zaujalo jednak téma pornografie v tuzemském filmovém mainstreamu, jednak i tragický osud úspěšné skokanky do vody Andrey Absolonové, jež po vynuceném konci sportovní kariéry zažila snad ještě úspěšnější dráhu pornoherečky. Až bulvárně lákavý příběh si přímo říkal o voyeursky exploatační zpracování a slouží ke cti režisérce a spoluscenáristce Natálii Císařovské, že se tomuto zvulgarizování dokázala vyhnout. Bohužel se však vyhnula i čemukoli dalšímu.

Debutující Císařovská se dosud věnovala hlavně dokumentům a snad i proto příběh Andrey Absolonové není tradiční biografií, ale spíše uměleckým zamyšlením nad možnostmi, jimiž může žena v soudobé společnosti pracovat se svým tělem. Vždyť zatímco sportovní výkony jsou oslavované a všeobecně uznávané, obdobně náročná práce v pornoprůmyslu je navzdory podobnému tlaku na atraktivnější zevnějšek a podávání vrcholových výkonů tabuizována a ostrakizována. Vychovali jste mě tak, abych byla nejlepší, vyčítá filmová Andrea svým rodičům, kteří se s kariérní proměnou své dcery smiřují jen se střídavými úspěchy.

Její tělo: FOTOGALERIE

Pojmenování této motivace je však skoro jediným momentem, kdy se hlavní hrdince dostaneme pod kůži. Od začátku sledujeme mladou cílevědomou sportovkyni, talentovanou skokanku do vody, jež se pečlivě připravuje na závody. Na rozdíl od své sestry v podání Denisy Barešové, která je ve skocích do vody méně úspěšná, úzkostlivě drží diety, neflámuje, maximálně si občas v soukromí zatančí na punkrockovou písničku.

Chladná a odtažitá první část snímku dobře odráží atmosféru vrcholového sportu. Jde o osamělý život s minimem povyražení a zodpovědnost při dodržování pevného režimu je pak přímo úměrná úspěchům. A těch měla Absolonová víc než dost. Film ji zachycuje při vítězství na republikovém mistrovství, ve skutečnosti se však mistryní České republiky stala hned pětkrát. Zlom přichází v roce 1996, kdy si při přípravě na olympiádu v Atlantě vážně poraní páteř a s profesionálním sportem se musí rozloučit.

Následné tápání po další životní náplni se ve filmu vyřeší poměrně rychle a náhodně. Andrea nezávazně chodí s fotografem (Cyril Dobrý), který si vydělává režií pornofilmů. I po konci sportovní kariéry stále mladá žena se rozhodne tuto činnost vyzkoušet a bez větších komplikací se probojuje mezi špičku tuzemské pornoscény. Je vidět, že když svou aktivitu někam nasměruje, nesmíří se s ničím menším než s prvním místem. Jakkoli si však úspěchy užívá, nemůže si nevšimnout i toho, že se často dostává do nepříjemné společnosti, na ulici ji poznávají pochybní muži a samozřejmě také dochází k řadě rozkolů v rodině.

Všechen tento vývoj bychom bez přehnaného zapojení fantazie čekali hned po přečtení anotace a opravdu, v těchto mezích probíhá i hodinu a tři čtvrtě dlouhý film. V odtažitém a výpustkovém vyprávění pokračuje i druhá polovina, která navzdory hýření barvami a zvuky zůstává stejně podchlazená a vzdálená hrdince jako ta první. O Andree se téměř nic nedozvíme, nedočkáme se ani nápaditých kontrastů či naopak paralel mezi oběma jejími profesemi. Snímek působí dojmem, že prošel tolika verzemi přepisování scénáře, až z něj zcela vyprchal život a energie. Zůstaly řemeslně zdatně natočené scény, jež však obvykle postrádají silnější pointu či propojení se scénami okolními. Nic nečekaného se nedozvídáme, nic silného na nás nepůsobí.

Sluší se dodat, že snímek se v kinech údajně objeví ve dvou verzích. Ta necenzurovaná, přístupná od 18 let, obsahuje vlastně jen jeden penetrační záběr, a pokud by někdo chtěl na film vyrazit kvůli hardcore erotice, měl by se raději poohlédnout jinde.

Snaha natočit trochu jinou biografii, která se obejde bez vysvětlujících flashbacků do dětství či dospívání, je jistě chvályhodná. Ocenit by šlo i oproštění se od faktů a zaměření na impresi. Jenže to provedení... Vyprávění je pro přehlednost rozděleno do tří časových úseků (roky 1996, 2000 a 2004), z čehož nic moc nevyplyne, i když nějaký dojem z vypjatého života hrdinky by film zřejmě předal rád. A tak je to se vším – žádný motiv není uspokojivě rozehrán (natož dohrán), žádná sekvence nekončí silnou pointou, žádná událost ze života Absolonové není dostatečně prodána.

Přehrajte si trailer Natália Germáni přitom podává fyzicky velmi obětavý výkon, což kameramanka Klára Belicová umocňuje množstvím záběrů na detaily jejího těla. Připomíná tak, že sportovní i pornografická sféra jsou posedlé vzhledem, ačkoli pornobranže je zde vykreslena poněkud idealizovaně jakožto prostor mnohem větší svobody oproti sportu. V obou částech samozřejmě hraje klíčovou roli prvek vody, ale ani zjevně významotvorné momenty péče o akvarijní rybičku či symbolického smývání hříchů ve sprše se nedaří prodat dostatečně emočně silně. V úvodu to lze ještě tolerovat a považovat za součást konceptu, když se ale zájem o hrdinku nedostaví až do samého konce, je něco špatně.

Film jsme probírali i v MovieZone Live: