Kevin Smith je režisér, s jehož filmy mám docela problematický vztah. Všechno, co vytvořil v devadesátých letech a na začátku jednadvacátého století, by se dalo vyvažovat zlatem. A Jersey Girl mu odpustím. Ale pak? Pak se něco stalo. Smith natočil komedii Poldové, která se nepovedla, zničila (nejen jeho) iluze o Bruci Willisovi a on se rozhodl, že už nechce mít nikdy nic společného s velkými studii a hollywoodskými projekty. Za to by se na něj nikdo asi nezlobil a celá idea, že si bude točit svoje filmy za malé peníze, sám si je distribuovat a nést veškerou zodpovědnost za úspěch či neúspěch, vypadala na papíře dobře. Jenže se ukázalo, že Smith je trochu hňup. 

Zatímco slavil na internetu úspěchy se svými podcasty a rozhovory, pokaždé, když se postavil za kameru, jakoby se v něm probudilo ego a pocit ublíženosti a on točí filmy, které jsou akorát divné. A jen výjimečně zajímavé. Baví ho to? Evidentně. Baví to mě? Ne. A vypadá to, že fandy „starého Smithe“ taky ne. Posledních pár let tak sledujeme pád kdysi obdivovaného tvůrce přímo na hubu a zároveň sledujeme, jak si odmítá připustit, že ho jeho fandové opouštějí. Jay and Silent Bob Reboot tak měl být návratem ke kořenům. Návratem do New Jersey, ke starým hrdinům a starému stylu, který by potěšil i ty staré fandy. Jenže se mu to moc nepovedlo. 

Jay a mlčenlivý Bob: Přeprc: FOTOGALERIE

Jay a Bob jsou pořád stejní zevláci, co v Jersey vedle Quick Stopu prodávají trávu, i když tentokrát už povýšili a nepostávají venku, ale mají vlastní malý kšeftík. Jenže zlaté časy skončily, policie je chytila a oni skončili před soudem, kde zjistili, že v Hollywoodu se chystá reboot filmu o Bluntmanovi a Chronicovi, proti kterému před dvaceti lety bojovali. A co hůř, díky právním kličkám přišli o svá jména a nemůžou si říkat Jay a Tichej Bob. Takže logicky udělají to, co bychom udělali všichni. Vezmou zbytek trávy a vyrazí do Kalifornie překazit natáčení. Jenže minimálně Jay cestou narazí na něco, co mu od základu změní život…

Přiznám se, že mi udělalo radost vidět staré hrdiny a známé postavičky ze světa View Askew, ať už to byly hvězdy jako Ben Affleck nebo Matt Damon, nebo hrdinové Hledám Amy a Mladých mužů za pultem. A Smith, ačkoliv vykrádá mnohdy sám sebe, pořád ještě umí prodat dobrý monolog nebo sprostý vtip. Navíc díky tomu, že se sám přiznává, že točí reboot, člověk počítá s tím, že uvidí to samé co v prvním filmu a je to součást hry. Smith tu tak ukazuje, že umí být pořád tím inteligentním scenáristou a režisérem, který dovede ohýbat pravidla, vysmívat se žánru a Hollywoodu a zároveň si užívat, že může být jeho součástí. Jednu chvíli Smith skrze jednoho z hrdinů definuje rozdíl mezi remakem a rebootem a vysvětlí, proč jsou rebooty zlo, jen aby o pár minut později hrál přesně podle rebootových pravidel a dával divákům něco, co se podobá tomu, co viděli minule, ale z těch či oněch důvodů to tentokrát tak dobře nefunguje. Je to chytré a cílené? Podle mě jo. I když taky můžu být dost mimo. Protože vedle toho starého dobrého Smithe je tu i ten nový, co dobré filmy netočí. 

Z dvojky Jaye a Boba občas vykoukne ta stará geniálnost svérázného režiséra, jenže ve spoustě scén ji převálcuje Smithovo ego a neochota dělat kompromisy. Abych byl alespoň trochu konkrétní, je docela smutné sledovat, jak říká, že si je vědom toho, že fanoušky nebaví, že do svých filmů obsazuje svou herecky nepříliš schopnou dceru a on ji stejně dá jednu z největších rolí, všemu se vysměje a jede dál. Má na to právo, já mu ho neupírám, ale je to jak kdyby vám číšník donesl polévku, v níž plave moucha, vy ho na to upozornili a on vás pochválil za to, jak jste všímaví. Jakoby měl Smith potřebu dokazovat i svým nejvěrnějším fandům, že tohle je jeho show. Že tam budou věci, které chce on. Že ví, že se mu třeba některý fór nepovedl, že něco vypadá lacině, že vykrádá sám sebe nebo natočil scénu, na niž očividně potřeboval víc peněz. Jenže on to tak chtěl, takže to tak bude. 

Přehrajte si trailer I přes pár povedených momentů, ať už vtipných, nebo i takových těch „ze života“, je nakonec Jay and Silent Bob Reboot jen dalším potvrzením toho, že Kevin Smith žije ve své malé bublině, kde mu je dobře a odkud dobrovolně nevyleze. A bojím se, že skutečně dobrého filmu se od něj už nedočkáme. Svým způsobem jeho solitérství a nekompromisní neochotě pracovat se studii a producenty držím palce, ta zabejčenost a snaha dělat si věci po svém si zaslouží respekt. Ale u dalšího filmu už asi být nemusím. Těch zklamání už bylo přeci jenom moc.