Animovaný snímek Jak vycvičit draka z roku 2010 od studia DreamWork Animation patří bez debat mezi nejkrásnější animáky všech dob, pokud není rovnou tím nejlepším. Dojemný příběh o přátelství vikingského kluka a jednoho z nejnebezpečnějších (a zároveň nejroztomilejších) draků dokázalo získat přízeň diváků natolik, že vznikla hned celá trilogie, vynikající vysokou úrovní všech tří dílů. A vůbec nevadí, že jde o jednu z nejhorších adaptací knižní předlohy vůbec. S půvabnými dětskými knížkami anglické spisovatelky Cressidy Cowell totiž nemá film až na jména hrdinů vůbec nic společného – už jenom proto, že Bezzubka má v knihách velikost většího jezevčíka a Škyťák na ní rozhodně nelítá. Ale to nijak nesnižuje kvality původního animáku, jenž je malinko dospělejší a zavede mladé i velké diváky do světa, kde vikingové nebojují s okolními národy, ale s draky. 

Kouzlo Jak vycvičit draka spočívalo především v pečlivě napsaném příběhu o síle přátelství dvou nesmiřitelných nepřátel, ale také o tvrdohlavé vůli mladého člověka být sám sebou a stát si za svým názorem, navzdory sveřepému světu konzervativních dospělých. To vše bylo podané naprosto nevtíravě, bez jakéhokoli tlačení na pilu, v podobě divokého dobrodružství plného těch nejniternějších momentů. Takhle má vypadat animák, jemuž nedokáže ublížit ani nesmiřitelný zub času. A jelikož celá animovaná trilogie vydělala přes 1,6 miliardy dolarů, bylo nabíledni, že v době hraných konverzí bude jen otázka času, než někoho napadne udělat z Draků hraný film. A vy se jistě ptáte, jestli má smysl chodit do kina, nebo si vystačíte s animovaným universem. 

Jak vycvičit draka: FOTOGALERIE

Nebudu vás napínat a rovnou vás pošlu stoupnout si do fronty na lístky. Protože Jak vycvičit draka se vrací v celé své slávě a se vším, co jste na animovaném dobrodružství milovali, když vám bylo o 15 let méně.  Zarytí odpůrci hraných předělávek animovaných klasik jistě budou namítat, jaký je smysl toho všeho, když nové zpracování převádí leckteré scény do „živé“ podoby v poměru 1:1, a budou mít samozřejmě pravdu. Ale jenom do okamžiku, než zazní důvěrně známé tóny geniálního soundtracku Johna Powella při úvodních titulcích. V tu chvíli se to stane. Dýchne na vás to pravé kouzlo dobrodružného velkofilmu, na jaký jste dlouho čekali. A dočkali jste se.

Obavy, že (spolu)režisér původních Draků Dean DeBlois nedokáže převést poetiku svých animáků do hrané podoby, se naštěstí ukázaly být zcela zbytečnými. A vzhledem k tomu, že Škyťák a jeho partička se v kinech střetnou s hranou verzí jiného DeBloisova animáku s pověstí absolutní klasiky (ano, je to Lilo & Stitch), jsem nakonec rád, že DeBlois zůstal věrný Bezzubce, zatímco Stitche přenechal Deanu Fleischer Campovi. Na obou snímcích je totiž vidět, že když dva dělají totéž, skončí to v jednom případě lépe než v tom druhém. A Stitch si skrze modernizaci příběhu pro současné publikum prostě vytáhl kratší zápalku. Bezzubka ho totiž převálcovala na plné čáře a bere si zpět titul nejroztomilejší potvůrky z animované říše. A to i v „hrané“ podobě. 

Její půvab je prostě nadčasový a podlehnete mu stejně jako před lety. Jakmile se objeví na scéně, rozzáříte se spokojeným úsměvem a snad i zamáčknete nějakou tu slzu, když si znovu projdete veškerým tím postupným oťukáváním a seznamováním, prvním společným letem až po epický závěrečný souboj s obří dračí pramatkou. Pravda, animovaná předloha se pořád může pyšnit nedostižným kouzlem osobnosti a to, co spolehlivě funguje v animáku, je v „živé“ podobě o něco méně kouzelné a více „reálné“, nicméně jsou to opravdu jenom jemné odstíny dračích perutí, žádná velká vada na kráse.

Může za to i klučina z Černého telefonu Mason Thames, jehož Škyťák je sice z masa a kostí, ale nemotornosti i sympatičnosti animovaného hrdiny dosahuje s milou přesvědčivostí. Je silný jak ve scénách, kde se zbytečně plete ostatním pod nohy jako to největší nemehlo, tak i tam, kde Škyťák ukazuje svůj pravý charakter. Lepšího Škyťáka jsme si snad ani nemohli přát. Jeho „chemie“ s Bezzubkou je něco velmi specifického a všichni si na tom evidentně dali moc zaležet, protože funguje po všech stránkách. Tam, kde Stitch občas lehce „plaval“ ve vzduchoprázdnu při interakci s ostatními postavami, tady sedí Škyťák pevně v sedle. Animačně i emočně.

Jestli se „živí“ Draci točili jenom proto, aby si Gerard Butler mohl zahrát skutečného náčelníka Kliďase Velikána, potom i tento cíl byl splněn bezezbytku. Butlerův vikingský válečník je správná kombinace chlapáckého tvrďáctví, dospělé umanutosti a rodičovské lásky, jen obtížně si hledající cestu skrz stereotypní uvažování nás dospěláků. A byť je Butler neustále ukrytý za obřími kníry a vousiskem, do něhož by se schoval nejen včelí roj, ale i hejno menších draků, jeho charisma z rozježené tváře sálá intenzitou palivových tyčí jaderné elektrárny. Neztratí se ani Nick Frost v roli Škyťákova učitele, jehož za divokým knírem zpočátku možná ani nepoznáte, nicméně jeho suchý humor identifikujete snadno. A funguje báječně!

Přehrajte si trailer Fajn je i parta vikingských mladíků a mladic v čele s Nico Parker, která si po Dumbovi (2019) připsala další účast v hrané konverzi animovaných klasik. Její vztah ke Škyťákovi je správně vikingský (tj. od rány) a ačkoli dojde i na city, tady se nehraje na hledání životní lásky, ale na nezničitelné celoživotní pouto, jaké může vzniknout jenom mezi Škyťákem a Bezzubkou. Když ti dva spolu šlápnou do pedálů a plně rozvinou ocasní křídlo za burácení chorálů Johna Powella, zatlačí vás to hluboko do sedadla, a tak nějak filmu prominete i těch pár zkratek ve scénáři, kdy draci nakonec nějak podezřele rychle rezignují na divoký způsob života a domestikují se jako domácí zvířátka, resp. dopravní prostředky. V tom velkolepém vyprávění o dracích a lidech je to jenom drobnost na jinak bezchybném plachtění na křídlech prvotřídní filmové zábavy.

 Film probíráme i v novém MZ Live: