Wes Anderson patří k tvůrcům, na něž je snadné mít silný názor. Ať už si o jeho filmech myslíme cokoliv, je nepopiratelné, že jsou vždy výrazné, ryze autorské a prakticky nezaměnitelné. Za téměř tři dekády svého působení v Hollywoodu Anderson dokázal divákům dostat pod kůži svůj osobitý rukopis, jehož se neustále drží, jen si do svých filmů zve čím dál slavnější jména. Mnozí by jistě nesouhlasili, ale opatrně můžeme namítnout, že jeho poslední filmy již nepatří k těm, na něž by se hojně chodilo, případně by byly univerzálně opěvovány. Při bližším pohledu na jeho filmografii ovšem nelze než naznat, že Anderson se svými tématy i filmařskými postupy roste. Vyspělým filmařem byl ale už na počátku své kariéry.

Režisér do filmařského světa prorazil debutem Grázlové, kde započal dlouholetou spolupráci s Owenem i Lukem Wilsonem. Hned ve svém druhém celovečeráku se mu však podařilo ulovit hvězdu z těch nejblyštivějších, neboť svou účast na snímku Jak jsem balil učitelku odklepl Bill Murray. Jedná se o klasický příběh, které Hollywood píše tak rád - Murray byl tehdy už obrovskou hvězdou a scénář začínajícího a téměř neznámého Andersona se k němu dostal takřka náhodou. Bill byl nicméně dílem po prvním přečtení zcela pohlcen a souhlasil s tím, že se natáčení zúčastní i za naprosto minimální honorář. Díky němu vznikl nejen celý film, ale i kouzelně výrazný vztah mezi hercem a režisérem, jenž se táhne dodnes.

Místo na výsluní si ovšem Murray neuzmul zcela. Ve středu snímku totiž stojí debutující Jason Schwartzman v roli studenta prestižní školy Rushmore jménem Max. Sní o velkolepých úspěších, jenže jde o jednoho z nejhorších studentů na škole. Jeho píle a iniciativa je přetavena ve vedení několika spolků, pročež ho vedení školy s tváří Briana Coxe nemůže vystát. Tento mladík, který se ve světě dospělých snaží prorazit, přestože na bradě nemá ani chmýří, ale rázem musí své priority přehodnotit. Na školu totiž nastoupí půvabná mladá profesorka Crossová a Max se rozhodne, že si získá její srdce. Pro totéž se však rozhodne i Bill Murray jako bohatý průmyslník pan Blum.

Andersonův rukopis, přestože ještě v plenkách, je na výsledném filmu výrazně patrný. Barevná paleta sice ještě není tak odvázaná, dílu přesto dominují statické celky, pečlivě zkomponované záběry i pevná symetrie. Svůj typický modus operandi ale režisér ještě neměl šanci tolik vypiplat, čímž se paradoxně může jednat o jeden z jeho divácky nejpřístupnějších projektů. 

Vždyť kdo z nás se někdy nezamiloval do své učitelky, že? S Maxem lze poměrně hluboce soucítit, neboť slečna Crossová s tváří začínající Olivie Williams je nesmírně půvabná, v těch správných chvílích ale dovede být i pevná a dominantní, přičemž tento rozpor je pro rozjíveného studenta jistě uchvacující. Anderson nás tak nutí se napojit na zdánlivě nesympatického žáka, který se ve své urputnosti rozhodne, že profesorce z lásky postaví na škole akvárium. Avšak nejen rozverností je snímek živ.

Do děje totiž plynule vstoupí právě Murrayho pan Blum, čímž se z feel good vztahovky o strastech dospívání film takřka nepostřehnutelně změní v jímavou tezi o samotě a pospolitosti. Přestože jde teprve o druhé dílo, dle mého skromného názoru se Andersonovi podařilo takřka nejlépe ze všech svých filmů načrtnout poutavý vztah, a to právě mezi Maxem a Blumem. Na jedné straně sice stojí naivní studentík, na druhé stárnoucí bohatý podnikatel, mezi nimi se však ocitá roztomilá učitelka, která pro oba znamená možnost úniku z všednosti. Prim tu hraje komedie, při bližším zkoumání ovšem Rushmore načrtává i zcela tíživá témata upínání se k nemožnostem a hledání svého místa ve světě, který jim nerozumí. Oba muži hledají způsoby, jak se ve společnosti uchytit, a slečna profesorka se pro oba stane nedosažitelným cílem, jak toho dosáhnout.

Poměrně teskná zápletka je v typicky andersonovském duchu ovšem zabalena do suchého humoru, jenž občas přesáhne do absurdna. Murray zde vstupuje do popředí a se svým minimalistickým herectvím, jež je syceno zejména těžko postřehnutelnou mimikou či drobnými gesty, dělá z filmu nesmírně zábavné dílko. Anderson zde s Murraym místy odvážně vstupuje do žánru fyzické grotesky, díky čemuž jde možná o jeden z nejzábavnějších výkonů slavného herce a komika. Stejně stoický je ve svém výkonu i Schwartzman a na poměry prvotiny předvádí velmi soustředěný a neméně zábavný výkon, neboť vyrovnat se v debutu takovému velikánovi jistě nebylo snadné. Jejich přestřelky jsou přesto skvěle vypointované a zábavné (miluju scénu, v níž Murray jen tak bez vysvětlení a zcela přirozeně během telefonátu naruší hru basketu mladým výrostkům), přičemž pohodové atmosféře napomáhá i skvěle zvolený soundtrack v čele s The Rolling Stones nebo Catem Stevensem. 

Rushmore (ohyzdný český název se mi příliš nechce používat) tak nepředstavuje jen povedenou komedii o nešťastné lásce nebo sympatický start jedné výjimečné kariéry. Jde o dílo, v němž Wes Anderson našel svůj autorský rukopis a zároveň dokázal, že jeho dokonale zaranžované světy nejsou samoúčelnou stylizací, ale prostředkem k vyprávění překvapivě lidských příběhů o osamělosti, dospívání či hledání vlastního místa. A srdíčko je u tohoto filmu obrovsky cítit.

Snímek Jak jsem balil učitelku můžete vidět na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde se představí v sekci Amerického nezávislého filmu. Neměli byste ji minout.