První čtvrtina letošního filmového roku nabídla několik domácích kousků, který z těch nebo oněch důvodů stojí za pozornost. Lída Baarová nebo Decibely lásky proto, že se jim máte raději vyhnout, Polednice nebo Rodinný film, protože se povedly a ukázaly, že i u nás můžou vzniknout věci, na jaké se vyplatí chodit a jejichž tvůrci si zaslouží úspěch. První tři měsíce zkrátka nebyly tak zlé, jak jsme zvyklí. A Já, Olga Hepnarová vyráží do kin s pověstí dramatu, které svou kvalitou domácí průměr také vysoce převyšuje.

Já, Olga Hepnarová: FOTOGALERIE

A právem, tohle drama se totiž povedlo a při jeho sledování budete mít oprávněně pocit, že se koukáte na film evropských kvalit. Příběh Hepnarové tu nechci rozepisovat, tak jen pro jistotu – je to poslední žena, která u nás dostala trest smrti. Náklaďákem totiž najela do zastávky plné lidí, pár jich poslala do nemocnice a několik putovalo rovnou na hřbitov. Hepnarová nebyla psychicky úplně v pořádku, debutující režiséři Tomáš Weinreb a Petr Kazda ale naštěstí nenatočili film, který by šel popsat slovy „jak jedné holce ruplo v bedně a pár lidí to nerozdýchalo“. Jejich dílo je mnohem ambicióznější a mnohem zajímavější a pokud o něco evidentně nestojí, tak o lacinou kontroverzi a šokování publika.

Hepnorovou poprvé vidíme v době, kdy už je na prahu dospělosti a všem okolo, a snad i jí samotné, je jasné, že s ní není něco v pořádku, k samotnému jejímu činu dojde ale snad až po hodině děje a do té doby tu je prakticky jen kamera a ona. Weinreb s Kazdou vám dají většinu podsatných informací o „hrdince“. Víte, co se jí stalo, že to neměla v životě jednoduché, nikam nikdy nezapadla a byl to uzlíček nervů, respektive člověk před zhroucením. Takže ji máme litovat? To úplně ne. Hepnarová je totiž zároveň nepříjemná, otravná, agresivní, zlá a výbušná. Každého, kdo se snaží byť jen malinko jí pomoci, bez milosti posílá do hajzlu a nikoho si k sobě nepustí. A pak má depky, že zůstává na celém světě sama.

Film nestojí o lacinou kontroverzi a šokování publika.Celou dobu moc netušíte, co si o ní máte myslet. Jednu chvíli je Hepnarová obětí systému, který nevěděl, jak s ní naložit a házel jí klacky pod nohy. Avšak v okamžiku, kdy ji začnete litovat, projeví se jako někdo, s kým byste nechtěli být zavření v jedné místnosti ani za nic. Hepnarová je nevypočitatelná a tuhle nevypočitatelnost dovedli režiséři skvěle prodat. Jen některé scény nechávají trochu zbytečně delší, než by bylo třeba, aby si i pomalejší diváci stihli v hlavě srovnat, co vlastně viděli a co si o tom všem mají myslet.

Filmová Hepnarová je fascinující charakter, který vás bude zajímat až do úplného konce, to by však bylo k ničemu, kdyby ho nezvládla prodat schopná herečka. Michalina Olszańska je možná na první pohled až příliš krásná pro podobnou roli, ale na druhou stranu se tím tvůrci vyhýbají tomu, že by vzbuzovala soucit jako ošklivka. O tom její postava není. Olszańska je jednoduše skvělá a střídání nálad, nečekané výbuchy vzteku i dlouhé scény, v nichž se stává dokonale šedou myší, naprosto s přehledem zvládá. V jejím podání jsou totální depky i momenty, kdy by jí sebevědomí mohl mohl závidět i Kanye West mrazivě uvěřitelné a děsivé. Zároveň ovšem dovede jediným výrazem nebo jen tím, že se projde z jednoho místa na druhé svou typicky neobvyklou chůzí jasně říct, že je fakt divná a v její hlavě se děje něco, co nedovede nikdo rozklíčovat.

Přehrajte si trailer Já, Olga Hepnarová je podívaná evropské úrovně, kterou můžeme bez problémů vyslat do světa a hrdě se k ní hlásit. Hlavní hrdinka je sama o sobě dostatečně zajímavá na to, aby si tvůrci mohli dovolit prodávat svoje dílo hlavně přes ni a sázka na minimalistické prostředky v tomhle případě vyšla na výbornou. Zároveň nejde o ten typ uměleckého filmu, na nějž vyrazíte do kina, půlku věci nepochopíte, nebo vás nebudou bavit, a na konci všem okolo začnete tvrdit, že se vám to líbilo, protože by se to asi líbit mělo. Já, Olga Hepnarová je psychologické drama, ale zábavné, strhující, napínavé a sebevědomé. Film, po němž si začnete říkat, že s českou kinematografií to není zase tak špatné. Alespoň dokud se neobjeví další Babovřesky nebo Kameňák.