Jestli jste o tomhle filmu nikdy neslyšeli, nebudu vám to mít za zlé. Zjevně přehnaně ambiciózní romantiky za třicet milionů dolarů se studio leklo tak výrazně, že si nechalo jen americká práva a zbytek distribuce prodalo Netflixu, který film dva týdny po Valentýnu odpremiéroval na své síti. Byla to možná chyba, protože snímek v amerických kinech posbíral celkem přesvědčivých čtyřicet milionů. Není to vyložený homerun, ale v době, kdy romantiky vyklízí pole, nejde o vyloženou ostudu. Premisa je jednoduchá - Natalie je architektka, která se snaží uživit v New Yorku. Už coby mírně přerostlá (jde to vůbec vyjádřit korektně) holčička ve velkém konzumovala (ach, zabrušuji…) romantické komedie, u jejichž happyendů jí matka nikdy neopomněla zdůraznit, že v reálném světě to funguje trochu jinak.

A nekecala, protože Natalie je sice ve velké firmě, ale dostává na starost design garáží, na velkých poradách si ji pletou s asistentkou a o pořádného chlapa zavadí jen ve chvíli, kdy u dveří zaklepe poslíček s pizzou. Není divu, že na romatnické komedie zanevřela a otevřeně se jim vysmívá, kdykoliv si je jedna z jejích kolegyní pustí na tajňačku v práci. Jenže… jednoho dne se při rvačce se zlodějíčkem uhodí do hlavy tak důkladně, že… se probudí do romantické komedie. A začnou se dít věci.

Pokud vám to výrazně připomíná nedávnou “hitovku” Amy Schumer Jsem božská, jste na správné stopě. Tedy s tou výjimkou, že Rebel Wilson v roli Natalie si o sobě nezačne mávnutím kouzelného proutku myslet, že je božská. Začnou si to myslet všichni ostatní. Jediný, kdo v pohádkovém světě není praštěný, je právě cynická blondýna, které začnou padat muži k nohám, její byt se nafoukne do nerealistických rozměrů a přichází automaticky vybaven s gay kamarádem, co umí vždycky poradit. Ještě do mixéru přihoďte tupého, ale bohatého nápadníka s limuzínou, čarokrásné newyorské lokace, kdy je za každým oknem Empire State Building a Central Park je vždy za rohem, a máte vymalováno.

Vlastně to není špatný nápad, protože se nacházíme v době, kdy se víc vyplatí se romantickým klišé smát, než je napodobovat. Po odeznění hlavní romantické vlny v nultých letech, krátké náplasti v podobě teen romantik a následně nejrůznějšímu mixování nesourodých žánrů (třeba pohříchu opomíjených Mrtvých a neklidných), jsme teď svědky dalších mutací, kdy se do hlavních rolí romantik dostávají postavy, které by dřív hrály tak maximálně roli snaživé kamarádky (angličtina má na to hezkou zkratku DUFF a můžete si být jisti, že i její původ byl zfilmován). Netflix je pro podobné experimenty ideálním odkladištěm, ale komedie režiséra třetího Zahulíme, uvidíme je přeci jenom o fous lepší, než byste podle ukázek čekali.

Předně musím vyzdvihnout herce, protože jakkoliv mne Rebel Wilson a ve friendzone lapený Adam Devine např. v sérii Ladíme dost štvou (možná s výjimkou jedničky), tady si s větším prostorem poradili velmi dobře a navíc jim sekundují Liam Hemsworth a Priyanka Chopra. Neumí moc hrát, ale jejich škatulky to ani nevyžadují a navíc se na ně dobře kouká. Trefování se do pravidel a klišé žánru je nevinné, scénář jede v kolejích tak ošoupaných, že celý děj odhadnete předtím, než skončí úvodní studiová znělka, ale vlastně to vůbec nevadí, protože k tomuhle žánru nechodíte přemýšlet - tohle je typická odpočinková zábava, kdy se kocháte lokacemi, lovíte nějakou tu zábavnou hlášku a občas se uchichtnete nad solidním komediálním timingem. Všechno tohle Isn’t It Romantic zvládá levou zadní, jako by skoro režiséra Todda Strausse-Schulsona bylo na tuhle podměrečnou komedii škoda. Jenže právě nenucený flow zachraňuje tuhle jednohubku (88 minut!) z hlubin tolik obávaného matného podprůměru.