Lev, čarodějnice a skříň, která ukrývá Zlatý kompas. Tak asi takhle „originálně“ působí ambiciózní projekt Inkoustové srdce, který se jako asi už dvacátý v řadě snaží podojit diváctvo pod rouškou „epic fantasy“. A že je ambiciózní rozhodně automaticky neznamená, že vypadá z traileru nějak extra zázračně. Velká snaha poskládat záběry do skoro-akčního celku je zjevná, stejně jako pokusy o ilustraci vizuálních kouzel a triků, kterými se Inkoustové srdce honosí. Což je všechno hrozně moc fajn, nicméně fakticky nikdy nemáte pocit, že by to bylo nějak poutavé, napínavé či jakkoliv jinak zajímavé (=chtěli byste na to jít do kina). Asi už jsme opravdu přemlsáni – ale troufám si říct, že kdyby takový film přišel před pěti lety, možná by zaujal s opravdovou upřímností. V dnešní době to nešlape. Svědčí o tom ostatně i to, že propad do okoukaných schémat nezachrání ani pokus o závěrečnou gradaci, který zde pouze standardním způsobem doplňuje skládanku řemeslné průměrnosti.


A ještě si dovolím takové malé povzdechnutí a zároveň nadšení právě z inkoustu: A to, že tam zbytečně nerve velkolepou bitvu na závěr... Ano, všichni je máme rádi, ale když to jednoduše nejde udělat dobře, tak by jsem se na to vykašlal...
Třeba na kompasu mě to vadilo, že tu závěrečnou zbytečně zveličili, stejně tak u narnie... Vím, že ty bitvy jsou i v knihách, ale stejně mi to nedá ;):D.... A prooto jsem fakt rád, že tady se toho vyvarovali, možná i proto, že na to nemaj ty peníze ;):)