Nejspíš ani ti největší optimisté a fanoušci nečekali, že se Dolph Lundgren po Postradatelných zmátoří a vrátí se do první ligy. Tenhle seveřan, ať byl vedle Slye cool, jak chtěl, se už z béčkových vod nevyhrabe. Že se ale upíše samotnému Satanovi, to jsme nečekali. Na druhou stranu upoutávka na In the Name of the King 2 vypadá jako něco, co by se s trochou štěstí mohlo stát kultovní záležitostí. Dolph Lundgren jako člen speciálních jednotek, kterého doma přepadne banda ninjů a čarodějů? Deset metrů dlouhé hradby? Epické bitvy v počtu až dvanácti lidí? Čtyři lokace? A drak, který připomíná fakt hnusného přerostlého čolka? To všechno slibuje všem masochistům dostatek zábavy minimálně na hodinu a půl. Uwe Boll už se nesnaží předstírat, že točí velký film, kterým si podmaní Hollywood a jednoduše servíruje světu další svou typickou srágoru. Samotná zápletka, herci, patetické proslovy a kulisy jsou natolik šílené, že tohle prostě nemůže brát vážně nikdo před ani za kamerou. Má to svoje brakové kouzlo, ale... no prostě nic to nemění na tom, že to pořád je jako hnusná amatéřina, za kterou může zaplatit jedině blázen.
Hvězdička navíc za to, že to je krátké.
