Další dávka nostalgie. Kdybychom jí analyzovali s přihlédnutím k zaběhnutým pravidlům a dobrým zvyklostem pro konstrukci filmových upoutávek, Iluzionista by z toho moc dobře nevyšel. „Jazykové“ alibi má stále – na rozdíl od ruského proma můžeme tentokrát užít alespoň anglicky psané mezititulky, jelikož však postavy mluví francouzsky, resp. Nemluví vůbec, nevydají postavy v ukázce příliš mnoho hlásek. Nijak to neomlouvá skutečnost, že se mohla projevit větší odvaha nebo invence, která by sled malebných výjevů něčím ozvláštnila a umožnila chňapat po širší divácké skupině. Iluzionista to ale možná úplně nepotřebuje. Jméno Jacques Tati v titulcích zmobilizuje kompletní světovou cinefilní obec, výtvarný rukopis Sylvaina Chometa si pak zvládl vydobýt světovou proslulost pouhým jedním celovečerákem. Hodně lidí bude chtít další nášup. Dostanou ho prý už za pár dní ve Varech.
