Remake legandárního brakového masakru se vystavuje v lepším světle. Otazník nad ním přesto stále visí. Ze stěny ho neodstřihly ani bolestivě ostré nůžky. Možná v tom ale bude jen moje žánrová omezenost, která pořád tak nějak nerozumí vzniku filmů typu Poslední dům nalevo. Dva roky starý remake od talentovaného režiséra Denise Illiadise byl sice fajn psychárnou, skýtal ale „jen“ vytrvalý obraz teroru, k jehož smysluplnosti se člověk musel složitě prokutat řečištěm různých (často nepochybně lichých) interpretací. Podobně teď moc nepobírám, jaké potěšení přináší divákům film, v němž zneužitá žena důkladně ubližuje několika násilníkům. Je to vlastně stejný model… a stejné otázky, jestli je v tom jen čirý sadismus tvůrců, nebo nakonec vážně hlubší zpráva o stavu světa. Trailerové dojmy jsou výrazně pozitivnější a nezapřou poctivou práci se zvuky a střihem, důvody ke vstupu do téhle mučírny se nicméně pořád musí lovit s velkou námahou.
