Když ho postavíš, on přijde. Nikoliv oni přijdou, je to jedna z nejčastěji mylně citovaných filmových hlášek! Ale vám to možná něco říká jen z druhé ruky, protože zatímco v USA je tahle věta výbavou každého malého kluka, co strávil před televizí víc času než kdekoliv jinde, ve staré dobré Evropě má Hřiště snů jen pár fanoušků, ze kterých by se horko těžko sestavil baseballový tým. Ano, baseballové pálky si u nás lidé kupují spíš kvůli obraně domácnosti (což mají taky z filmů mimochodem), než pro sportovní vyžití, takže adaptace slavné knížky od autora, jenž za svou kariéru psal vlastně výhradně o baseballu a jeho roli v americké kultuře, neměla šanci oslovit širší publikum. A přece jenom byste ji měli vidět bez ohledu na to, zda znáte pravidla, počet švů na míčku, nebo správnou techniku nadhazování. Hřiště snů totiž není sportovním filmem, mnohem spíš by šlo označit za relaxační masáž.

Tady bych měl asi zmínit, že Phila Aldena Robinsona považuji za skvělého chlapíka, skvělého řemeslníka a neuvěřitelně poctivého vypravěče. Natočil filmy jako Slídilové, Nejhorší obavy, ale třeba i pilotní díl Bratrstva neohrožených. Točil a točí pohříchu málo, ale nedávný podcast Film Stories o Nejhorších obavách (díky, Karle!) mi znovu potvrdil, že s někým takovým bych chtěl jít na pivo a tahat z něj moudra nikoliv o filmech, ale o životě. Není divu, že někdo takový si zamiloval knižní předlohu Bosý Joe, dokonale nekomerční drama o zákrutách života, servírované s prvky magického realismu. Něco takového ve filmech nevídáme, protože to vlastně ani nemá jak fungovat. Ano, pár kousků bychom našli, ale výhradně v indie produkcích, kde se hrdinům dějí nevysvětlitelné a fantastické věci, které se považují za sny či halucinace, případně za zcela standardní jevy. Z hlavy mě napadne snad jen můj oblíbený Walter Mitty s Benem Stillerem, ale Hřiště snů je mnohem komornější. 

Phil Alden Robinson ho nakonec postavil jako studiový film a lidé skutečně přišli. Trochu pomohl Kevin Costner v hlavní roli, trochu to téma baseballu, ale snímek je skutečně o farmáři-snílkovi, co poslouchá svůj vnitřní hlas, aby se vyrovnal se životem. Uprostřed své farmy začne do kukuřičného pole kreslit nikoliv vzkazy mimozemšťanům, ale baseballové hřiště. Neuvěříte, co se stane pak! Nebudu vám to prozrazovat, protože tenhle film plyne jako řeka. Z břehu je pro nezúčastněného diváka příliš pomalý a klidný, ale jakmile do něj vstoupíte, strhne vás proud emocí. Kevin Costner a James Earl Jones jsou nečekanou dvojicí průvodců po světě, z něhož nebudete chtít odejít. Robinson si umí diváka obtočit kolem prstu nebývalým vypravěčským šarmem. V případě Hřiště snů jednoznačně pomáhá i to, že druhý takový film skutečně neexistuje a vy budete mít v koncovce tohohle mače slzy v očích, ať už jste fanouškem jakéhokoliv žánru. 

Je to klidný film do neklidné doby a zraje jako víno spolu s divákem. Čím jste starší, tím víc si vážíte toho, že existuje. Čím jste chytřejší, tím víc v něm vidíte. A čím víc filmů máte nakoukáno, tím častěji se k němu vracíte, protože některé pocity se skutečně dostaví jen na speciálních místech jako je tohle.

Hřiště, které filmaři postavili za účelem natáčení uprostřed Iowy, skutečně existuje a loni a předloni se zde hrálo za účasti špičkových týmů, komplet s historickou vložkou, úvodem Kevina Costnera a šlo o nejsledovanější sportovní přenosy roku (s výjimkou různých finále a playoff). Sen žije dál, jak řekl Costner. Sen, který si díky filmové magii můžete pouštět znovu a znovu. Závidím všem, kdo ho budou dnešní nebo jiný večer snít úplně poprvé.