Jakub Červenka doposud působil především jako producent, má za sebou třeba práci na snímku Malý Pán a na řadě menších projektů. Prvorepubliková látka ho však zřejmě zaujala natolik, že se rozhodl vyzkoušet i režisérskou stoličku. Zpracování slavných dialogů mezi Tomášem Garriguem Masarykem a Karlem Čapkem sice jako filmový materiál příliš nezní, ale s dostatečnou vizí mohl takový projekt dopadnout dobře. A je velmi příjemné, že se to v zásadě podařilo.

Knihu Hovory s TGM připravoval Karel Čapek k desátému výročí tehdy mladé Československé republiky. Zhruba rok se potkával s tatíčkem Masarykem a s editacemi od starého pána i jeho rodiny měl spoustu práce. Teď, když se má kniha kompletovat, však hrozí, že světlo světa nikdy nespatří. Proč? A co si má Čapek počít?

Tento příběh (důsledně si zakládající na pravdivých reáliích) tvoří pouze rámec jednoho důležitého setkání Masaryka s Čapkem v prezidentově topolčianském sídle. Během celého filmu sledujeme v podstatě jen ony dva muže, kterak se (plus mínus) v reálném čase procházejí po zahradě, pokuřují a debatují o všem možném. Martin Huba i Jan Budař se historických předloh chopili se ctí a zjevně si své předobrazy poctivě nastudovali. Nejsou tedy přesní jen typově, nýbrž jim jejich ztvárnění prvorepublikových ikon (až na občasné prkenné repliky) uvěříte.

Jedná se o velmi divadelní koncept a filmové zpracování se do žádných celuloidových extravagancí nepouští. Kamera Jana Malíře občas namaluje kompozičně příjemný obraz, jindy se zase nebojí delší kamerové jízdy, to jsou však jen drobné formální ústřelky. Jedním z nich je i použití obrazu ve formátu 4:3, což se dnes už moc nevidí, avšak navození dobové atmosféry to bez problémů pomáhá. A každá taková pomoc se při hodině a čtvrt sledování povídání dvou mužů rozhodně hodí. Platí tedy, že forma je podřízena obsahu, což podtrhuje i nerušivá hudba. Toho obsahu je ale naštěstí dostatek.

Divák se musí připravit na neobvyklý filmový zážitek, který připomíná spíše rozvážnou divadelní hru či chytlavou akademickou přednášku. Moderní generace může v leckterých Masarykových monolozích vidět i základy poutavého TED talku. Oba vzdělanci si ale nepovídají jen o pravdě, kráse, objektivitě, demokracii, náboženství a dalších filosofických tématech; nejvíce času totiž nakonec věnují lásce. Její důležitosti pro každého z nás, a to jak z pohledu člověka, tak i politika či novináře. Podnětů k zamyšlení divák dostane rozhodně dost.

Nejvýraznější je pak zřetelná snaha o demytizaci postavy Masaryka a vykreslení váženého státníka jako člověka, muže, který si na vpravdě stará kolena dokáže vyrazit z kopýtka. Takový obraz je místy možná až přehrocený a dělá z prezidenta Osvoboditele někoho trochu jiného, ale směřování je to pochopitelné. Pokud se navíc na zfilmování Hovorů s TGM díváme jako na pseudodokument vykreslující ducha (dnes tak vzdálené) doby, v níž Masaryk definuje demokracii jako víru v člověka dle křesťanských hodnot, musí nám být i jasné, že se jedná i o důležité dílo.