Netvařte se tak překvapeně. Po vlně nadšení, kterou vzbudil trailer, jste přece museli čekat, že tenhle zázrak jednoho dne odrecenzujeme. A já jsem velmi rád, že mohu být u toho (abych pravdu řekl o Hoot se v redakci žádná bitka nestrhla, stačilo o něj jenom poprosit :). Nedočkavci zjevně už nahlédli na konec recenze, kde spatřili ne úplně tragické hodnocení a tak je jasné, že se v téhle recenzi nebudeme ani tak posmívat tvůrcům, spíš zkusíme vyřešit, proč Hoot nemohl dostat víc.

V žánru dětského filmu jistě není jednoduché dělat zázraky na počkání. Většinou dostanete mizerný rozpočet, děcka která stojí před kamerou poprvé a pak nějakého toho veterána, jenž předem automaticky předpokladá, že bude stačit, aby se tvářil přihlouple. To všechno pak pod sebou drtí zápletka, nad jejíž naivitou by splakal i sousedovic desetiletý Toník. Upřímně by mě zajímalo, jestli se v Hollywoodu vůbec točí filmy pro věkovou kategorii 10-14 let. Machři od Disneyho si určitě myslí, že právě oni takovou funkci zajišťují, ale proklatě se mýlí. Jejich filmy "žerou" o generaci mladší děti, ty třináctileté jsou největšími predátory na hřišti - dopoledne chodí za školu, místo oběda mlátí důchodce skateboardovými prkny a po večerech natírají spolužačky kohoutí krví a dělají s nimi všelijaké rituály. Tedy alespoň tak to bylo za mého mládí. :)

Ale bez legrace, všichni víme, že pravda je někde mezi a že dvanáctiletý cynik prostě moudra o záchraně sov před nenažranou stavební společností přechází s jemným úsměvem a u filmu by vydržel jen v případě, že byste ho přibili k podlaze. My mladší, školkou povinní si ale rádi vychutnáme příběh o Royovi, co se zrovna přistěhoval z Montany, potkal maníka, co rád běhá rychlostí blesku, zásadně bos a vypadá jako teenage klon Owena Wilsona, a jeho nevlastní sestru s mírami kočka-asertivní-chytrá. Společně se pokusí zabránit palačinkovému gigantu, aby na území, které obývají malé sovy, postavil novou pobočku. Pomůže jim někdo? Samozřejmě že ne... tělocvikář Jimmy Buffett (který zároveň složil k filmu pár nechutně přeslazených písniček) neví, která bije a policista Luke Wilson je tu jen na okrasu a jako záchranná síť několika vyloženě stupidních scén. Auto narážející do stromu v pětikilometrové rychlostí nebo krokodýla v záchodové míse už jste viděli v traileru, takže si už jen přimyslete nepřetržité xichtění a závěrečný přesun na stranu dobra.

Děcka zkrátka jdou proti všem, dokonce i proti Royovým ustaraným rodičům (otce hraje Neill Flynn, kterého po seriálu Scrubs už všude vidím jako údržbáře... je to nevyléčitelné :), ale nakonec zvítězí. Scenárista jednoduše použil deus ex machina, dopil zbytek kafe a zatáhnul polední pauzu. Ale proč vlastně ne, když to televizní režisér Wil Shriner táhne pohodovým tempem a nikterak neurážejícím vizuálním kabátkem kupředu a jen občas na sobě dá znát, že pochází z krajin blikajících bedýnek (každá klíčová sekvence končí záběrem na soumrak nad mořem, jakoby Shriner zapomínal, že sitcomová "intermezza" si může nechat od cesty). Jen nesmíte zapomenout, že je to pro děti a proto je vám to servírováno polopatě a je to jen dokonale prázdná kostra, na kterou jsou nabalena jednotlivá poučení - "mluvte pravdu", "chraňte přírodu", "utíkejte rodičům a porušujte zákon, pokud si myslíte, že je to správné". Hlavně proboha nepřemýšlejte nad tím, proč je ve filmu jediný Afroameričan, když na Floridě tvoří většinu obyvatelstva. A to jde o policejního kapitána, což zkrátka musí být černoch, protože ti jediní se umí správně naštvat a řvát (stačí si vzpomenout na jakýkoliv policejní seriál z 80. let).

Takže je to vlastně docela fajn, zvlášť ve světle očistců ala Slappy a Smraďoši. Ekoteroristi z Greenpeace budou mít radost, fanoušci sov budou mít radost a vaše děti budou mít radost. Pokud ještě žádné nemáte, začněte na nich pracovat, protože Hoot se jim bude líbit. Vám asi moc ne, ale tak už to holt v životě chodí.