Uznávám, že do tohohle filmu jsem šel v rukavicích, ochranném obleku a s dvoucentimetrovou vrstvou WC gelu, protože mi bylo jasné, že se budu prodírat… jak to slušně nazvat? Inu, čekal jsem to největší dno a žumpu. Už ukázky totiž naznačovaly, že nepůjde jen o další líný remake, který poslušně pojede v kolejích originálu. To nám už na konci devadesátek předvedl Raja Gosnell ve třetím díle. A po zhlédnutí této novinky se budete k tomuhle sequelu vracet ještě raději než k Mrazíkovi. Jde totiž alespoň o nikterak neurážející řemeslo. Home Sweet Home Alone je oproti tomu zběsilý experiment, kterému v Disney+ vystavili bianco šek.

Než se dostanu k zápletce, která je jedním ze smrtelných zranění tohoto filmu, rád bych poukázal na osobu Dana Mazera, pana režiséra. Má jako scenárista na svědomí to nejhorší od Sachy Barona Cohena, jmenovitě adaptaci jeho skečové show Ali G Indahouse a celovečerák o módním návrháři Brunovi (pochází z té samé show). Obojí je tak zoufale nevtipné, že by vás to od dalšího zkoumání Cohenových legrácek mohlo nadobro odradit, což by byla jednoznačně škoda. Jako režisér Mazer natočil průměrnou romantiku Dávam tomu rok a vyloženě obludnou komedii Děda je lotr, načež v roce 2016 napsal veleprůměrnou korporátní komedii Pařba o Vánocích, čímž se dostal do hledáčků všech, kdo točí vánoční komedie. Bohužel ho neulovili headhunteři z Netflixu nebo Hallmarku, kde by se jeho veledílo s anonymními hrdiny dokonale ztratilo. Vyhlídnul si ho Disney, který po nákupu Foxů vyhlížel osobu, která ochotně znásilní Kevina McCallistera. Mazer neváhal ani minutu.

Zápletka nestárnoucího originálu je banální, protože její síla je v castingu, laskavém Columbusově vyprávěcím stylu a hře s diváckým očekáváním. Malého Kevina rodiče celkem věrohodně zapomenou doma a v předvánočních cestovatelských zácpách se nemají jak dostat zpátky domů včas, zatímco si dům vyhlídnou dva nešikovní lupiči. Zbytek všichni známe. Lupiči jsou chodící karikatury a kromě kradení dokonce i vytipované domy vytopí. Jestli vás někdo někdy vytopil, přejete mu jen to nejhorší. Plus tu máme přesah s divným chlápkem, co solí chodníky, ale co bych vám vyprávěl. Počkejte tři týdny a budou to dávat v televizi.

Zápletka soft rebootu je zásadně odlišná. Říkám soft, protože film se odehrává ve stejné čtvrti a dokonce se tu objeví i starší Buzz v roli policisty a odkáže na děj prvního Sám doma v kličce, jež má vysvětlit, proč se o nového hrdinu, který je taky sám doma, nestará policie. Jinak jde ale o kompletní obměnu šachových figur. Z nějakého důvodu je hrdinou britský chlapec Maxwell, který se právě přistěhoval se svou britskou rodinou do sousedství. Jde o movité rodiče, jež vyprodukovali zpovykaného haranta, čemuž Archie Yates (Králíček Jojo) jen nahrává, protože sice zazářil jako komická vedlejší postavička, ale v hlavní roli je naprosto marný a jeho charisma je neexistující. Navíc s dospělými mluví povýšeně, na církevní charitu dorazí s prázdným báglem, protože má pocit, že dárky pro potřebné jsou pro něj a nikoliv pro chudé děti atd. atd.

Jeho rodina odjede na Vánoce do Tokia (asi proto, že se tam stejně jako v Anglii jezdí vlevo?), přičemž se po něm následující půlhodinu děje NIKDO neshání, což je zarážející, protože Mazer s rozběhem servíruje montáž ve stylu “jsem sám doma, přežírám se lentilkami, surfuju na žehlícím prkně a dělám neplechy”, která je tonálně zcela mimo, ale hlavně trvá jen dvě minuty. Pak sledujeme osudy chudé rodiny, co musí prodat svůj dům a je to velmi dojemné. V hlavní roli Ellie Kemper a Rob Delaney. Prý certifikovaní komedianti a vtipní lidé, ovšem tady hrají ustaraného taťku a mamku, co chtějí dětem zatajit stav svých financí a udělat jim hezké Vánoce. Taťka se dozví, že jedna z panenek po jeho mamince je raritní chyba z výroby v hodnotě stovek tisíců dolarů. A zároveň pojme podezření, že chlapeček, co se u nich byl před dvěma dny vyčůrat (protože pohotovost), ji musel určitě sbalit.

Už jste si jistě spojili, kdo je chlapeček… rozebírám to do detailů proto, že Mazer v rebootu v zásadě prohodil role. Zloději hnaní nedorozuměním, co se vloupávají do domu, jsou ve skutečnosti starostliví rodiče, snažící se na poslední chvíli zabránit zahanbení tváří v tvář svým dětem. A na schodech, vyzbrojený smrtonosnými pastmi, na ně čeká zpovykaný britský fracek, jemuž v poslední třetině, kdy dojde na lámání kostí, flambování příčesků a zabodávání kostiček Lega do různých částí lega, už nikdo z diváků nefandí. Děj se navíc věnuje dvojici rodičů, zlodějů, mnohem víc než hlavnímu hrdinovi, takže jak rostou vaše sympatie k zoufalým zlodějům/amatérům, roste vaše nevole k spratkovi na druhé straně barikády.

Pominu, že celá zápletka stojí a padá se dvěma odposlechnutými nedorozuměními, a vyřešil by ji jeden dialog (k němuž dojde poté, co jsou zloději zralí na JIP a dům je v troskách). Dan Mazer není schopný vést herce v ničem jiném než v záchodových humorech, takže např. scéna, v níž Ellie Kemper řeší, co se stane, až se děti dozví, jak se věci mají, sestává z nepřesvědčivě panikařící herečky obklopené sépiovými bublinami, z nichž se vynořují hlavy přehrávajících postav a celé to vypadá jak z laciné televizní inscenace.

Hallmarkovské patiny se snímek zbaví jen ve chvíli, kdy létají těla vzduchem, ale to je skutečně čistého času čtyři minuty, a pochvalu zaslouží jen kaskadéři a nikoliv choreografové, protože vyloženě kreativní “smrťák” tu budete hledat marně. Navíc to celé skončí dřív, než to začne a dojezd do závěrečných titulků je hned na několik facek. Budete je ale dávat spíš sami sobě, jednak abyste se udrželi při vědomí, a jednak za trest, že na to pořád ještě koukáte. Za celý rok jsem neviděl nic tak zoufale nefunkčního napříč spektrem filmových profesí. Tohle je skutečně level českých řachand, jež se točí, aniž by kdokoliv tušil, co vlastně napodobuje či vykrádá, jen se snaží při svém nejlepším svědomí slepě plnit to, co mu nakázal nejneschopnější člověk na place.

Přehrajte si trailer Jde to ještě hůř? Jde, ale to už se dostáváme do hájemství filmů, které jsou tak blbé a neuvěřitelně zpackané, že se s nimi dá užít legrace. Home Sweet Home Alone je však přesně v té malé škatulce, kdy si říkáte, že je někdo blbej nebo navedenej, ale nejspíš obojí. Proto dávám s klidným svědomím nejnižší možné hodnocení, protože tuhle snahu vydělat na svátcích klidu a míru, případně na hollywoodské nostalgii, považuji za hodnou maximálního odsouzení.