Pokud jste stejně jako já v útlém dětství rádi trnuli hrůzou u A. C. Clarkea a jeho Světa tajemných záhad, snažili se usnout i se vzpomínkou na zlověstnou siluetu člověka kdesi za oltářem, prostě jesti vám při pohledu na černobílé fotky, na nichž nevysvětlitelně vykukují mrtvoly, naskakuje husí kůže, bude klípek k White Noise vaším šálkem noční kávy. Zesnulí se v záhrobí zase jednou rozkecali, což tvůrci servírují s velkou porcí autenticity a natolik sugestivně, že se na pár sekund může i zdát, že hranice mezi filmem a realitou se zase jednou smazala. První minuta v ukázce, která sice délkou odpovídá traileru, ale po obsahové stránce bych spíš volil nálepku teaser, si svojí inetnzitou nezadá s tím nejděsivějším, co v kinech způsobuje třasavku. Přitom na zelenkavé obrazovce jen běhají bílé čary, popisky vysvětlují chrčení a do toho občas zajede třeštivý hudební podklad. Ale pohromadě to funguje doslova brilantně a je jasné, že člověk zodpovědný za výsledný mix jednoduše umí - když by prostřihy na rozmazané obličeje přišly o pár sekund později, už by to totiž takový nářez nebyl. V druhé minutě se už představuje jen trailerová klasika s pár fajnovými záběry, ale narozdíl od úvodní "rozhlasové" sekvence koketuje jen s okoukaným standardem. Což malinko zamrzí, protože božská první minuta mě donutila pustit si na uklidněnou něco pozitivního (přiznávám trailer na Shaun of the Dead a Girl Next Door), abych bezprostředně po noční donášce bílého šramotu vůbec usnul.