Pamatujete si své sny? Umíte si v nich dupnout? Dokážete se přinutit, aby se vám zdálo o sousedce z pátého patra nebo ve svých fantaziích pomáháte Chucku Norrisovi svrhnout diktátory z Blízkého Východu? Není těžké vymyslet podobné otázky, protože každého zajíma, jak vlastně takové sny fungují. A režiséra Jakea Paltrowa, bratra slavnější Gwyneth Paltrow, to zajímalo natolik, že o tom rovnou natočil film. Jmenuje se Hezké sny a máte tak poloviční pravděpodobnost, že u něj usnete.

Kromě svého názvu a několika velkých jmen v obsazení (sestřička si ve filmu nejen zahrála, ale nalákala i pár kolegů) se totiž ve svém úvodu nijak nesnaží oddělit od dlouhatánského zástupu artových filmů, které připomínají spíš autorovo hledání sebe sama a odsuzují publikum do role pasivního pozorovatele, který by rád přepnul na jiný kanál nebo něco zrychlil, ale nemůže najít ovladač. Zápletka sice není úplně hloupá, vlastně je celkem atraktivní, ale při jejím zhmotňování už Paltrow nijak neexceluje. Uťápnutému skladateli Garymu (role šitá na tělo Martinu Freemanovi) reklamních předělů se zrovna moc nedaří. Jeho minulost popové hvězdy vybledla stejně rychle jako vztah s manželkou (Gwyneth v okouzlující kreaci na nejstudenější čumák letošního roku) a v práci ho vysává jeho kamarád Paul, který po něm chce lepší, zajímavější a "béčkovější" hudbu. Inspirace a motivace si však vzaly dovolenou a to pravé uvolnění Gary nachází až v noci, kdy se od všeho a všech dokáže oprostit. Jenže se mu jednoho dne vloudí do hlavy tajemná černovláska s tváří Penelope Cruz.

Je nádherná, chce se s ním smát a chce s ním i spát. Prostě je to pravý opak osoby, která s ním každou noc sdílí lože. Jedná se jen o fiktivní postavu nebo si s Garym nemile zahrává jeho vlastní podvědomí? Jisté je, že jí chce vidět znovu. Kamarád Paul mu jí závidí a doporučí mu, aby do toho "pořádně bušil". Gary si najde vlastního guru přes lucidní snění a naučí se svou novou vášeň ovládat. To zahrnuje dokonalé odhlučnění ložnice, export manželky na služební cestu do Itálie a pravidelné návštěvy kurzů, které vede přidrzlý Danny DeVito. Až ve chvíli, kdy se sny začnou potkávat s realitou, si Gary uvědomí, že jeho guru nenachází štěstí ani v jednom ze světů a že on sám by mohl díky představám přijít o všechno, co kdy měl.

Je lepší vrabec v hrsti nebo holub na vysněné střeše? Jake Paltrow medituje, ale žádnou kloudnou odpověď vám nedá. Vždy když začne jeho film vypadat roztomile mnohoznačně, stočí děj do jednosměrné uličky a veškeré kouzlo neuchopitelnosti mizí. Je tu řada překvapení, ale také řada nedostatků a všechno se to dohromady mele směrem k nevýraznému závěru, který by se s trochou optimismu dal označit za plichtu. Ano, hercům se na tomto pódiu našlapuje sebejistě a především Simon Pegg jako Garyho kamarád Paul si roli náramně užil. Ještě jedna taková kreace a začnu Pegga oficiálně považovat za boha. Tohle se mu zatraceně povedlo a dokonale to zvýraznilo kontrast mezi oběma postavami. U Martina Freemana mám pocit, že hraje sám sebe, což ale není na škodu, protože se do něj divák dokonale vcítí. Jen trochu zamrzí, že jeho sny jsou plné barevných klišé a jednoduchých motivů. Paltrow zjevně narážel svou představivostí na stop rozpočtu, ale občas je díky výraznému soundtracku problém rozeznat svěží sen a šedivou realitu. Obojí se nesportovně stírá a to i v momentech, kdy to rozhodně nebylo záměrem.

A bohužel nejde jen o rozpačitost ve vizuální prezentaci. Divákova fantazie občas předstihne i Paltrowa-scenáristu. Ze zdánlivě složitých situací vedou až příliš jednoduché cestičky a jedinou uspokojivou linií tak zůstává guru Dannyho DeVita. V té postavě cítíte radost i bolest a v závěru jí pochopíte. To celé na nesrovnatelně menším prostoru než v případě zmateného Garyho, který sice v závěru také dojde katarze, ale není ani zdaleka tak zajímavá, jak by se mohlo na první pohled zdát. I s tím prokletým posledním záběrem, který zbytečně doslovný, film nabízí prostor k diskuzi a přemítání, což je na debut solidní výkon, který nelze přehlížet. Ve výsledku ale stejně tváří v tvář letošní konkurenci (např. Horší už to nebude) neomylně dojdete k tomu, že řada věcí mohla být tak nějak zajímavější, hlubší a lépe podaná. A že Penelope Cruz to nesluší až tak moc, aby celý film jen tak postávala před kamerou a nechávala za sebe hrát jen přemrštěné oční stíny.