Už nějaký ten pátek víme, že naše legendy nám nerozumějí. Rada starších se nezvládla přizpůsobit otevřenému trhu ani technickému pokroku, a tak jsme si v uplynulých letech mohli užít skvostů rodu Post Coita, Jak se krotí krokodýli nebo Waterloo po česku. I Věra Chytilová „zazářila“. Jakkoliv ale její Vyhnání z ráje představuje jednoznačně nejhorší věc, kterou polistopadová doba přinesla (nepočítaje comeback Dalibora Jandy), troufám si tvrdit, že její prohra byla debaklem se vztyčenou hlavou. Nepovedeným experimentem, který ale Chytilovou nedonutil zahořknout a v Menzelově stylu se jen opájet svou „genialitou“ a senilně láteřit nad Miss mokré tričko. Chytilová stále objevuje, pátrá i tápe. A přestože se jí za její poslední hrané bloudění takřka všichni vysmáli, nezabránilo to nejslavnější české režisérce v dalším píchání do společenských boláků.

Jak už tušíte z profilu, Hezké chvilky bez záruky jsou v podstatě jen listováním skrze akta v jedné psychologické poradně. Scénář vzniklý jejich výcucem je přesně takový, jaký tušíte. Obskurní problémy pacientů jsou kumulovány v jeden nesoudržný tvar, skrz který se protahuje vetchá nitka osobních problémů samotné psycholožky Hany. Nazývat její šálení mysli příběhem by bylo příliš odvážné, protože scénář v podstatě pracuje jen s přesunem hlavní postavy z bodu A do bodu B. Na přímce AB se přitom pouze vyhrotí problémy vůkol, což zahrnuje rodinné patálie, milostná poblouznění a definitivní propad do sdíleného šílenství desítek psychicky labilních pacientů.

Hezké chvilky bez záruky, jejichž název mimochodem nezvládám vůbec pobrat, tak připomínají spíše jeden díl show Na stojáka, v níž komedianti (Polívka, Vávra, Vondráček...) sehrávají skeče na jedno jediné téma. Dveře psychologické poradny se otvírají s až monotónní pravidelností, přičemž jednotlivé výstupy jsou spíš absurdní a úsměvně přehrávané (což nemyslím negativně), nežli vyloženě legrační. Ale stačí se po první čtvrthodince naladit na specificky Chytilovskou bizarnost a celá stopáž utíká poměrně utěšeně a s nadějí na klidné strávení. I kamera Martina Štrby se po epileptickém úvodu uklidní a vtiskne digitálnímu lelkování v poradně konzistentní obrazovou podobu a Jana Janěková v titulní roli už není díky bohu nucena mluvit si v autě sama pro sebe a nadávat na kolemjedoucí řidiče. Přežít se proto dá bez problémů...

Drtivá většina psychoterapeutických scének řeší pochopitelně vztahy. Lásku, sex a úchylnosti Chytilová možná zvládá zachytit v jisté obnaženosti a pravdivosti, až na výjimky se ovšem nedokáže přenést přes hranici „vztahových klišé“, které navíc nejsou zařazeny do nějakého nového kontextu, příběhu nebo dramatického oblouku (viz prototyp slabošského záletníka v Allenovce Hana a její sestry), ale prostě jen groteskně přeháněny, tak aby zapadly mezi zdi ordinace. Pokud vztahy provozujete, přemýšlíte o nich a diskutujete o nich nad pivem/kávou (a může vám být i mizerných třiadvacet let), chorobopisy dnešní doby z hlav Chytilové a Kateřiny Irmanové vás málokdy překvapí nějakým originálním momentem vyzobnutým z českých domácností. Hyperžárlivý partner, čtyřicetiletá dáma, která – slovy Jaye z filmů Kevine Smithe – „needs cock“, vypočítavý mládežník nebo Hanin samožerský manžel jsou v podstatě jen provařenými typy slabosti a osobního zoufalství, jež Chytilová pouze vystavuje, aniž by s nimi cokoliv pamětihodného předvedla.

Mezi více a méně vtipnými scénkami tak ční jen vztah Hany s Polívkovým milionářem a Krausovým idealistickým greenhornem. Nerad v českých filmech řeším herecké výkony, protože mi většinou navozují pocit „tonoucí se stébla chytá“ (mimochodem, doporučuji tenhle diskuzák – Čechům doopravdy stačí milé herecké tváře, bez ohledu na výpovědní hodnotu filmu), ale s ohledem na skvělé portréty Bolka Polívky a Davida Krause mi nezbývá než explicitně chválit. Hlavně Kraus dokázal tezovitě načrtnutou roli rozdýchat i na malinkém prostoru a dotáhnout tak Hezké chvilky k jakž takž uspokojivému konci. Ten sice mohl přijít prakticky kdykoliv (rozřešení některých linií, hlavně té s Jiřím Ornestem, je doslova „zabité“), takto ale obehnal extravagantní filmový pokus určitou smysluplností.