Po všech těch českých odpadech, a že jich letos bylo, potěší konečně překročit obzor a uznat, že se něco nepovedlo jen částečně. V tuto chvíli to je výhra. V druhé půlce roku by snad měly přijít nějaké lepší filmy, ale po Cieslarovi, Novákovi a Renčovi se nezdálo pravděpodobné, že se dá druhé půlky roku vůbec dožít. Nyní přišel Hastrman – film profesionálního šviháka z televizních estrád Ondřeje Havelky. Tohle zařazení ho nemá ani tak potupit jako spíš ukázat, jaký je zázrak, že nejde o katastrofu, ale jen šanci, co protekla prsty. 

Hastrman má předně vynikající námět – však jde o adaptaci knihy, která před lety vyhrála Magnesii Literu, takže lze očekávat nějakou základní úroveň. Příběh se odehrává v devatenáctém století kdesi v Sudetech, kam se do svého sídla vrací po dlouhé nepřítomnosti šlechtic a majitel panství (Karel Dobrý). Je to intelektuál a neaktivní vodník, přičemž oboje mu bude na vesnici přinášet podobně zásadní nepříjemnosti. Především během konfliktu s místním farářem a učitelem, kteří představují dva různé principy myšlení. Taky si k tomu připočtěme místní krásku (Simona Zmrzlá), okolo níž se vše točí, a můžeme to rozjet. 

Z toho všeho by mohla vzniknou třeba mokřejší verze Je třeba zabít Sekala, ale výsledek připomíná spíš sušší mix Padesáti odstínů a Twilightu. Nemůžu uvěřit tomu, že ten příměr zatím nikdo nepoužil (nebo jsem to neviděl), ale ceněná předloha se v Havelkových rukách mění v příběh o tajuplném nadsamci, který okouzlí místní dívku, jež je bohatým, zkušeným a nebezpečným mužem přitahována, ale zároveň se ho trochu bojí. Vzhledem k tomu, že film je marketován především ženám středního a staršího věku (před tímhle dramatem s hororovými prvky běžely výhradně trailery na romantické komedie), se nedá zapřít spojitost s panem Greyem nebo Edwardem Cullenem. 

Slyšel jsem někoho chválit, že jde konečně o český film, který předkládá před ženskou postavu hlavní konflikt filmu. Musím říct, že mi to přijde jako nepovedená parodie. Okolo ústřední dívky se skutečně vše točí, ale asi takovým způsobem, jakým se točí Twilight okolo Belly – všichni muži ji chtějí a jen se čeká, koho z nich si vybere. Mluví se o ní jako o skrytém géniovi, potajmu louská Voltaira, ale veškerý její konflikt spočívá v tom, jestli dá učiteli, faráři nebo baronovi (protože někomu dát rozhodně musí – nemá jinou vlastnost než „ta, co se rozmýšlí, komu dá“). Je opravdu legrační, že tenhle její konflikt má divák vnímat jako rozhodování mezi vírou, vzděláním a pudy. Asi jako kdyby výběr „dám farářovi“ měl vést k bohu a „dám učiteli“ na univerzitu. 

Vypíchnout musím vedení herců, které je zcela zjevně stylizované a nadreálné, ale to mi stejně nedovolilo z úchylně pedofilního tónu Karla Dobrého nedestilovat prvojakostní humor. Neviním herce – právě takhle to pravděpodobně režisér chtěl. Ondřej Havelka je nejspíš právě tak jemný člověk, jak naznačuje jeho veřejné vystupování, a nejvíc se to projevuje na jeho bezradnosti nabídnout tvrdé scény plné sexuálního náboje – jejich mělkost zobrazovaná ve všem afektu dává tušit, že není zvyklý umělecky vyjadřovat negativní emoce. Na druhou stranu: klobouk dolů, že se o to najednou ve svých třiašedesáti pokusil. Jasně, režíroval nějaké divadelní Shakespeary, ale zpodobnění tragických kanonických divadelních her je přece jenom něco jiného než najednou hledat novou ošklivost. Chtělo určitě odvahu vyjít ze své komfortní zóny. 

Přehrajte si trailer Oporou mu zřejmě měl být zkušený kameraman Diviš Marek, jeho výkonem jsem ale zmatený. Ačkoliv zjevně pracuje s malou hloubkou záměrně, ostrost mi i tak přišla velmi pochybná – zaostřeno bylo často na nehybnou část obrazu nebo mlčící obličej, zatímco akce probíhala mimo. Pamatuju si jednu scénu, kdy postavy nalévaly čaj a veškerý pohyb byl silně rozostřený – jaký může mít tak výrazná stylistická volba smysl u tak banální akce? Záběry překrásné krajiny včetně dronových záběrů (ehm... ale nic) pak občas budují atmosféru celkem funkčně, ale tady jsem se zas nemohl zbavit dojmu podivné práce se ztmavováním přejasněných scén. Zkrátka z kamery jsem nebyl moudrý a jakkoliv u tak zkušeného kameramana se to zdá podivné, přijde mi plná objektivních technických chyb. Sice se na film pořád kouká líp než na většinu našich produkcí, protože se aktivně pokouší o zajímavé záběry, ale předně divné ostření mě z toho vytrhávalo.

Nakonec mě mrzí, že místo nerozhodné krásky a adekvátní vodnické nadrženosti se děj nesoustředil na společenštější aspekty a konflikty ve vesnici – tolik motivů zůstalo ladem! Ale co nadělám...