Harry Potter je obří fenomén, který odstartoval už v roce 1997. Mnoho fanoušků mu však přinesla také celovečerní adaptace prvního románu s názvem Kámen mudrců. Ta měla premiéru 10. 11. 2001. Za těch 25 let se na Kameni mudrců možná podepsal zub času, stále jde ovšem o ten typ snímku, jemuž se spousta věcí odpouští velmi snadno. Pro mnoho lidí má totiž i po čtvrtstoletí speciální místo v jejich srdcích. Ani J. K. Rowling přitom v roce 1997 nemohla tušit, jak obrovský fenomén právě vytvořila. Knihy o Harrym Potterovi si rychle získaly armádu fanoušků a převedení jejich příběhu do filmové podoby tak bylo jen logickým krokem.

Režie Kamene mudrců se tehdy mohl chopit Jonathan Demme (Mlčení jehňátek), Terry Gilliam (12 opic), Peter Weir (Truman Show) či Alan Parker (Pink Floyd: The Wall). A nebo Steven Spielberg, který projekt nakonec opustil, aby mohl natočit A. I. Umělou inteligenci. Volba nakonec padla na Chrise Columbuse, ten měl po dvou dílech Sám doma a Mrs. Doubtfire – Táta v sukni potřebnou zkušenost s jedním prvkem, jenž byl pro celou sérii zásadní – prací s dětskými herci. Každá další kapitola se postupně stávala dospělejší, přičemž první díl má rozhodně nejblíže ke klasické pohádce. Důležitým prvkem spojujícím prakticky všechny části série je ovšem také skutečnost, že v podstatě fungují jako detektivky. A tuhle kombinaci školního prostředí, krimi a dobrodružství už si konec konců osahal jako scenárista Mladého Sherlocka Holmese. 

Stěžejní je především fakt, že je Harry na samotném počátku čarodějnickým světem zcela nepolíbený. Divák se tak za pochodu seznamuje s kouzelnickým prostředím prakticky stejně jako samotný protagonista. Převést takový svět z knižních stránek do filmové podoby vyžadovalo notnou dávku fantazie. Naštěstí za snímkem stáli talentovaní lidé, z nichž většina u série zůstala až do jejího konce.

Za zmínku rozhodně stojí scenárista Steve Kloves, který s výjimkou pátého dílu napsal scénáře také ke všem pokračováním. Další knihy sice byly tlustší a Kloves musel spoustu materiálu vynechávat, Kámen mudrců ale zůstává své předloze hodně věrný. I díky tomu, že knížka má nějakých 300 stran, jde o mimořádně přesnou adaptaci, v níž nechybí prakticky nic zásadního. A i když tu občas dochází ke scenáristickým zkratkám či úpravám, Kloves je využívá poměrně chytře. I když někdy nemusejí dávat tak úplně smysl, což je ovšem částečně dáno samotnou povahou filmového média. Výhoda knih totiž spočívá v tom, že mohou mnohem podrobněji osvětlit zákonitosti světa, na něž ve filmu jednoduše není tolik prostoru. Přesto jde o úhyby, které dávají smysl a slouží příběhu. Všechno zásadní je tu přítomné, jen občas v trochu jiné formě. Leckdo by to jistě nazval ideálním přístupem k adaptování.

Pozornost si zaslouží také Stuart Craig, jenž jako architekt pracoval na všech osmi filmech. Byl to právě on, kdo k životu přivedl kouzelnické Bradavice a dokázal velkolepost, která je cítit už z knižní předlohy, přesvědčivě přenést na plátno. Angažování Columbuse se následně skutečně ukázalo jako dobrý nápad. Dětské herce uměl vést a zároveň měl cit pro jejich výběr. Od castingu Harryho Pottera a jeho nejlepších přátel Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové se totiž měla odvíjet budoucnost celé franšízy. Herecké trio mělo prakticky v rukách osud následujících šesti, respektive ve finále sedmi filmů.

Naštěstí měl opět hlavní slovo Columbus, který už měl s talentovanými dětskými herci řadu zkušeností. Najít nové talenty pro něj tak nebyl úplně nemožný úkol. Columbus měl každopádně dvě práce v jednom – režíroval celovečerní film a zároveň s nezkušenými dětskými herci praktikoval základní lekce herecké školy. Rozhodl se navíc natáčet neobvyklým, skoro až dokumentárním stylem na tři kamery. Především proto, aby mohl zaznamenat reakce jednotlivých dětských herců a ve střižně z nich následně vyždímat to nejlepší. Byť tím samotný proces postprodukce značně ztížil, výsledek přinesl přesně to ovoce, které se od tohoto neobvyklého přístupu očekávalo.

Obsazení Daniela Radcliffea, Ruperta Grinta a Emmy Watson se ve finále ukázalo jako skvělá volba, což ostatně všichni tři dokázali a nadále dokazují i ve svých kariérách po skončení Harryho Pottera. Klíčové bylo také obsazení dalších důležitých rolí a ani zde se vyloženě šlápnout vedle nepodařilo. V roli Severuse Snapea si už dnes jen málokdo dokáže představit někoho jiného než Alana Rickmana, stejně jako v případě Rubeuse Hagrida nikoho jiného než Robbieho Coltranea.

Richard Harris sice po Harry Potterovi a Tajemné komnatě podlehl rakovině a nemohl Albuse Brumbála ztvárnit ve zbývajících částech, právě jeho pojetí ředitele Bradavic ovšem dodnes mnoha lidem sedí více než pozdější ztvárnění Michaela Gambona. Harris totiž dokázal Brumbála vystihnout jako skutečného pohádkového dědečka, což má ostatně Brumbál na první pohled evokovat. Důležité nicméně bylo také to, že se Columbus ujistil, že bude spolupracovat se zkušenými herci schopnými mít se svými nepříliš zkušenými a mnohem mladšími kolegy dostatek trpělivosti. U mladších herců zase dbal na to, aby se cítili dobře. Pořád se tu natáčel velký film za spoustu peněz, přesto na place mohlo fungovat přátelské prostředí. Přesně takové, které se následně přeneslo i do nádechu samotného Kamene mudrců.

Columbus sice byl a nadále je rutinérem, své zadání ovšem zvládl skvěle. Byl na něj vyvíjen obrovský tlak, přesto dokázal dodat kouzelnickému prostředí uvěřitelnou podobu. Na angažování tohoto režiséra ostatně stála budoucnost celé série. Harry Potter mohl na samotném startu pohořet stejně jako všechny ty velké pokusy o rozjezd nové franšízy, které shořely už na samotném počátku. Columbus naštěstí miloval zdrojový materiál a vnímal jako svou povinnost natočit jeho důstojnou adaptaci. Nebyl to Spielberg ani Gilliam, přesto se ukázalo, že je pro tuhle práci tím pravým. Především i proto, že už před podpisem smlouvy připravil vlastní technický scénář, v němž rozebíral své případné pojetí jednotlivých scén po vizuální a technické stránce. Jen nad rozmýšlením famfrpálového zápasu strávil hodiny a pořádně promýšlel každý detail tohoto populárního kouzelnického sportu. Nikdy z něj nebude oscarový tvůrce, minimálně v případě Harryho Pottera naštěstí vše vynahradil svým nadšením a zápalem pro věc.

Kámen mudrců pro spoustu lidí samozřejmě dodnes funguje také díky nostalgii. V některých momentech sice lze vypozorovat, že mají efekty své mouchy, v pohybu jde ovšem něco takového vidět jen obtížně. Digitálně oživený trojhlavý pes Chloupek či troll byli k životu přivedeni důstojně, digitální mouchy mají jen CGI modely herců. Za zmínku pak stojí také výtečná práce maskérů, kteří se nejvíce vyřádili na skřetech v Gringottově bance. 

Velkou výhrou pochopitelně bylo i angažování Johna Williamse. Jestli něco dalším dílům Harryho Pottera chybělo, byl to právě Williams, protože po prvních třech dílech franšízu opustil. Právě on je strůjcem mnoha ikonických skladeb, které si diváci s touto značkou dodnes spojují. Hedwig's Theme, The Face of Voldemort či The Forbidden Forest rozhodně patří mezi hudební vrcholy celé série. Patrick Doyle, Nicholas Hooper ani Alexandre Desplat se i přes veškerou snahu nedokázali Williamsovi později vyrovnat. Williams je zkrátka naprostá jistota a svou hudbou vždy povznese kvality filmu.

Plná palba a štempl VIM možná nejsou na první pohled tak úplně objektivní. Vznikly přece jen i lepší adaptace knih – jen v rámci roku 2001 je Kámen mudrců zastíněn Společenstvem Prstenu – a Columbus je pořád jen slušný rutinér. Jenomže i po 25 letech má Kámen mudrců kouzlo, které se jen tak nevytrácí. Columbusovi se tehdy podařilo očarovat miliony diváků a představit jim jednu z nejpopulárnějších franšíz všech dob. Fenomén Harryho Pottera by bez adaptací nikdy neměl takovou sílu a dopad, jakou má dnes. Columbus zvládl vytvořit vtahující podívanou a stvořil fantastický svět, který chtěl divák jednoduše dál prozkoumávat a společně s Harrym vyrazit na další dobrodružství. A spoustě lidí nadšení pro tento svět právě i díky filmům vydrželo do dospělých let a skrze ně mohou příběhy Harryho Pottera představovat i svým potomkům.

Když už není Kámen mudrců nejlepším filmem série, rozhodně je ze všech nejdůležitější. Právě on totiž otevřel dveře světu, který se pro miliony diváků stal druhým domovem. A i po čtvrtstoletí má stále dostatek kouzla na to, aby se do něj člověk rád vracel. Chystanou seriálovou adaptaci posoudíme až během nadcházejících vánočních svátků, už teď se nicméně dá predikovat, že se mnozí i v následujících letech přeci jen raději vrátí ke klasice. Seriálová adaptace tak teoreticky nemusí těm celovečerním uškodit, ale naopak jen podtrhnout jejich kultovní status.