Tučňáci jsou pro filmaře hotový poklad. Jsou dostatečně ňuňu, aby si děti vynutily jejich plyšové klony, a jsou exotičtější než psi a kočky o kterých je každý druhý film ze světa zvířat. Především nejsou tak otravní jako vykastrované zpívající veverky/chipmunci. Tučňákům uvěříte dokonce i zálibu v surfování (Divoké vlny) nebo militaristický fetiš (komando z Madagascaru). S přimhouřenýma očima by se dali skousnout i zpívající a skotačící tučňáci. Všechno má ovšem své meze … a Happy Feet 2 je přeskakuje s rozběhem.

Happy Feet 2: FOTOGALERIE

Před šesti lety bylo nejpalčivějším problémem světa globální oteplování a do této nálady se první Happy Feet velmi dobře strefil a vyrejžoval na tom, byť to bylo dílko velmi podprůměrné. Ocenění Oscarem za nejlepší animák pak dokážou vysvětlit jen Al Gore nebo Tomio Okamura. Navazovat na film, jehož všechny dobré nápady se vyčerpaly do první půlhodinky, je věc ošemetná, ne-li nemožná. Doba už je taky jinde a tučňáci by museli okupovat Wall Street, aby to alespoň někoho zajímalo. Přesto se o to George Miller pokusil... a tvrdě narazil.

Příběh je klasické schéma konflikt otec/syn. Hlavní hrdina prvního dílu má syna, který je stejný outsider, jako býval jeho taťka, než se stal králem stepu. Načež se objevuje létající tučňák, který si podmaní celou tlupu, včetně malého synka. Otec se proto musí setsakra snažit, aby získal zpět svou rodinu i místo v hierarchii. Mezitím proběhne asi spousta dalších variací na provařená témata - pokud jste někdy viděli nějaký dětský film, dáte jich z hlavy přinejmenším tucet. To by ani tak nevadilo, kdyby alespoň hrdinové byli nějak zajímaví nebo nedej bože vtipní. Jsou však jen odpudivě nakreslení (když to člověk srovná s výše zmíněnými filmy) a protivní.

Z jako úplně jiného filmu působí prostřihy na dvojici hašteřících se korýšů (v originále Pitt, Damon). Díky za ně, odpočinete si od zbytku postav. 

Přehrajte si trailer Happy Feet 2 je destilovaná infantilnost naředěná troškou povinné agitky podporující současné společenské paradigma (zlé těžařské korporace, ale i hodní aktivisté; výjimečný se zapojí mezi ostatní i přes – nebo právě pro – svou odchylku, hledání smyslu života v práci a zábavě).

George Miller býval výborný vypravěč, který neváhal zabít psa a zmrzačit Mela Gibsona. U Prasátka Babe se však něco pokazilo a od té doby se od něj dočkáme jen podobných neinvenčních velekusů.