Mžitky před očima, návaly horka, bolest hlavy, cizí hlasy, vize budoucnosti a pocit, že člověku každým okamžikem explodují střeva. I ti největší tvrďáci padnou na kolena a budou prosit za rychlou a bezbolestnou smrt. Hannah Montana totiž nebere zajatce a i když si myslíte, že už vás nemůže překvapit žádný film a nemrtví požírající lidské mozky, hláškující Jaroslav Sypal nebo čtyřhodinové makedonské drama o osmdesátileté ženě, která plete fotbalové dresy, s vámi nic nedělají, tahle hudebně-sadistická romance vám rozšíří obzory. A poměrně brutálním způsobem.

Pokud nevíte, kdo nebo co je Hannah Montana, tak jen ve stručnosti – u Disneyho se rozhodli vytvořit hvězdu pro dívky mezi devíti až dvanácti lety. Volba padla na dceru jednoho z nejmizernějších country zpěváků Billyho Ray Cyruse. Miley Cyrus je veselá a dobrosrdečná obyčejná holka, která však žije dvojí život a když si nasadí paruku, je z ní popová dračice Hannah Montana. A to je tak všechno. Děti milují Miley, děti milují Hannah, děti milují její CD, děti milují její seriál a rodiče trpí a platí. Přiznám se, že samotný nápad s dvojím životem zpěvačky není úplně špatný a dokážu si představit, že bych se každý týden uvelebil u televize u seriálu, v němž by se ředitel mateřské školy pro sociálně slabé Květoslav Kvítko vydával za zpěváka jménem Damien Bloodvomit, který je hvězdou deathmetalové scény a spolu s kapelou Baal`s Smashed Testicles každý pátek vystupuje v klubu Autopsy of Little Puppy. Bohužel něčeho takového se ve filmu Hannah Montana nedočkáme.

Místo toho je divákovi naservírován idiotský příběh o tom, že když na holku přijde puberta a ještě je k tomu všemu popová hvězda, je nejlepší poslat ji do té největší americké díry, kde všichni nosí klobouky, poslouchají country a smrdí hnojem. Do toho se každých pět minut přimíchá veselý pád z koně nebo ze žebříku, pár univerzálních proslovů o tom, že rodina je důležitá a že si každý musí vybrat svou cestu životem, přidá se moudrá babička a teenagerský kovboj a máme základ na průměrně blbou romanci. Kdyby však Hannah Montana byla jen průměrně blbým filmem, bylo by to fajn.

Bohužel tomu tak není. Filmová Hannah Montana je peklo. Už od úvodních titulků jsem měl pocit, že mi režisér Peter Chelsom udělal v hlavě díru krumpáčem a lopatou mi tam láduje kýč. Všechno – od herců přes kulisy a písně až po režii je tu totiž neskutečně hnusné a vlezlé. Hlavní hrdinka i její kamarádi a kamarádky jsou rozmazlení fakani, kteří by si zasloužili pár facek. Nikdo z nich neumí hrát ani zpívat a scénáristé se snad ani nesnažili o vymýšlení originálních zápletek či vtipů. Chápu, že nejsem cílovou skupinou a sám děti nemám, ale Hannah Montana je pro dívky okolo jedenácti let tím samým, čím jsou Teletubbies pro mimina. Budou fascinovaně koukat a nejspíš je to bude bavit, ale dospělý člověk zkrátka nemá možnost pochopit, proč tomu tak je.

Stejná mizérie platí i u písniček. Country odrhovačky jsou tu horší než balady Martina Maxy a společné výstupy hlavní hrdinky s jejím otcem, jenž vypadá jako mizerně placený pornoherec, v člověku nelítostně dorazí zbytek zdravého rozumu. Debilní texty, mizerné aranžmá a neustálé vnucování toho, že není nic lepšího než si sednout do kurníku s kytarou a ze všech bolístek na duši se vyzpívat, musí i v tom nejtolerantnějším divákovi vzbudit nutkání jít tvůrcům rozbít hubu.

Hannah Montana je zkrátka film, který se chce líbit jen své cílové skupině. Dívky mezi devíti a dvanácti roky by tedy měly být spokojené a pakliže máte doma děcko, které kouká na seriál a denně sjíždí CD tohohle hudebního moru, klidně ho do kina vezměte. Být vámi tak se ale ještě během reklam pomalu vytratím. Afektovaný řev směrem k plátnu vám totiž nejspíš příliš pozitivních bodů u potomků nezíská.

p.s.: Nejnižší hodnocení si schovávám na druhý díl. Vždycky může být hůř.