Válka v Iráku vám může lézt krkem. Můžete ji podporovat, můžete proti ní protestovat. Můžete nadávat, můžete filmaře obviňovat, že ji zneužívají pouze jako omluvu pro své dokumentární pokusy nebo jako reklamní produkt. Můžete si o ní myslet co chcete, Grace is Gone ale nikam mezi zmíněné příklady nezapadá. Taková není. Nezaujímá politická stanoviska, nezavání vlasteneckým patosem. Nutí nás sledovat, jak se snaží dát dohromady rodina rozříštěná tragédií na milion kousíčků. Jak se zničený muž, kterému život právě uštědřil ránu pod pás, pokouší vzchopit jen kvůli dvěma poblikávajícím světýlkám na konci tunelu - svým dcerkám. Mohlo by to být kvůli čemukoliv, stejně jako mohla Grace zasáhnout raketa, mohlo jí při cestě na nákup přejet auto, válka - neválka. Ale možná že o to větší ta ztráta je - žena Stanleymu zemřela v naprostém odloučení, v zemi nikoho. Nemůže se na ní naposledy podívat, nemůže si na ní naposledy sáhnout. Během okamžiku prostě přestala existovat. Bezpochyby intenzivní námět, bezpochyby vynikající John Cusack, v bezpochyby výstižném traileru, jehož jemné klavírní motivy vám můžou v uších rezonovat ještě dlouho.