Dneska nás čeká historická lekce, který rozhýbe úsměvy i končetiny nejednoho čtyřicátníka. Širším záběrem historie není Gigant Shaolinu aka Three Evil Masters aka The Master zas tak výraznou kapitolou, ale my videopůjčovnou povinné děti osmdesátých let ho máme ve zlatém fondu, protože pro nás byl jedním z těch kungfáčů s rychlodabingem, co se k nám dostal přes německé kopečky. Dlouhovlasí mistři bojových umění, co ohýbají ruce a nohy v rytmu shaolinských nauk, trénink drtící kosti, aby mladý proutek naučil tajná komba a nechal ho hrdě kráčet na cestě odplaty. Co na tom, že se Gigant Shaolinu točil ve stejných kulisách jako stovka dalších spektáklů z produkce Shaw Brothers. Byl zvláštní směsí starého a nového. Pro své tvůrce i diváky z české kotliny, kteří si onen kontext kráčejících dějin vůbec neuvědomovali.

Ale aby to celé nebylo jen o nostalgii a historických lekcích, je třeba si říct, proč je Gigant Shaolinu v téhle rubrice. Jde totiž i přes ono načasování s vlnou načerno pašovaných videokazet o výrazného zástupce tzv. staré školy. Je nutné si uvědomit, že na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byly bojové filmy, stejně jako později videoherní dungeony a strategie, tzv. krokovací. Souboj byl předem připravenou taneční choreografií, kde se kroky obou soupeřů pravidelně střídaly a tempo tím trochu trpělo. Čím lepší herci/kaskadéři, tím rychleji si zvládli ten ping-pong úderů vyměňovat, ale šlo skutečně o stylizovaný duel, který s realitou neměl mnoho společného. Místy to spíš vypadalo, že oba herci čechrají vzduch a shodou okolností se tu a tam ve svých drahách střetnou.

Ti nejlepší zástupci daného žánru jsou ale mnohem víc než kostrbatým kung-fu, protože jejich choreografie věrně prezentuje existující styly, řinčení zbraní v nich následuje pohyby, v nichž chladná ocel či houževnatá dřevina excelují, a souboje se snaží skrz svůj hypnotický tanec odvyprávět nějaký příběh nebo alespoň charakterový oblouk. Gigant Shaolinu do zmíněné vybrané společnosti bezesporu patří, ostatně v hlavní roli se tu objevuje Yuen Tak, jeden ze spolužáků Jackieho Chana z Pekingské opery. Celá jejich generace se na přelomu sedmdesátek a osmdesátek zasloužila o renesanci žánru, ale Yuen Tak později trochu zapadnul, jakkoliv spolu s Coreym Yuenem mají na starosti povedenou choreografii v celé řadě devadesátkových klasik.

Tady si Yuen Tak zahrál mladíka, který zachrání před jistou smrtí mistra bojových umění, kterého pronásleduje gang Tří draků, vedený copatým bělovousem. Ano, takovým tím typickým čtyřicetiletým chlápkem v nepříliš dobře padnoucí paruce. Zápletka je banální, vděčný mistr naučí mladíka svůj tajný styl, trojice výtečníků se pak vrátí a zákeřně ho zabije, aby si to s nimi pak mladík vyřídil. Yuen Tak se svou akrobacií ozvláštnil krokovou choreografii, jež vynikne hlavně velmi, velmi dlouhými kombinacemi (desítky chvatů na jeden záběr), ale je tu patrný i vliv Jackieho Opilého mistra od konkurenčního Seasonalu, protože hlavní postava při bitkách šprýmuje a obecně jsou zde prvky humoru do té doby ve filmech Shaw Brothers nevídané.

My už dnes víme, že se Shaw Brothers ani při sebevětší snaze přizpůsobit novým trendům nedokázali. Ostatně ve stejný rok jako Gigant Shaolinu (The Master) šel do hongkongských kin i Mladý mistr (The Young Master), což byla první Jackieho produkce pod křídly progresivního Golden Harvest. Jackie tu dostal absolutní svobodu a předvedl novou kapitolu žánrových filmů, která všechny ostatní předběhla minimálně o dekádu.

Nebojte se, Mladý mistr se dočká speciálu, ale když jsem po letech Giganta Shaolinu znovu nakoukal, zjistil jsem, že má ve své neotesanosti stále patřičné kouzlo i bez rychlodabingu a nánosu dětské nezkušenosti. Yuen Tak má charismatu i salt na rozdávání, v soubojích je jištěn seniorními velmistry v rolích záporáků a zkušeným Hsu Hsiou na pozici choreografa. I režisér Tony Chun-Ku Lou má na kontě ostatně třeba i pozdější Ultra Force I. a II., takže se tu sešli skutečně šikovní lidé. K jejich smůle zůstali ve stínu Jackieho, podobně jako o dva roky dříve 36. komnata Shaolinu, která šla do souboje s Opilým mistrem. 

Do té trojice patří ještě Mistr Shaolinu (Abbot of Shaolin nebo A Slice of Death) z roku 1979 s Davidem Chiangem. Všechny tři jsou koukatelné i po letech, všechny tři získaly na popularitě na VHS, takže si to krátkodobé zastínění slavnějšími filmy od Jackieho Chana nebo Sammo Hunga nemusejí vyčítat. Jsou to svědci starých časů, ať už šlo o fascinaci Shaolinem, zvířecími styly kung-fu nebo klasickými příběhovými schématy, ale to jim na kouzle nikterak neubírá. Možná právě naopak. Řečeno slovy klasika - they don’t make them like that anymore. Tak to běžte dohnat a neostýchejte se. Tenhle výlet do historie rozhodně není nuda.