Vzpomínky na Notting Hill vyvolá nová romantická komedie francouzské sekce Netflixu French Lover, vyprávějící o nástrahách, které musí překonat pár složený ze slavné a obyčejné polovičky, z herce a servírky. Čtvrtstoletí po romcomu Richarda Curtise a Rogera Michella tak přichází francouzská variace, která dopadla neslavně a za britskou komedií po všech stránkách zaostává.

Abel (Omar Sy) je populární francouzský herec, který má však poněkud vyšší ambice. Chce se skvět v artových rolích a získávat ocenění, nejen být svůdníkem, lamačem srdcí fanynek, hvězdou velkofilmů a reklam na parfém French Lover. Abel nicméně neprožívá nejlepší období. Nejen že se jeho status mainstreamové hvězdy sráží s uměleckými cíli, jeho partnerka, rovněž herečka, ho podváděla s kolegy. Není divu, že ho příliš nepotěší, když pojme podezření, že ho na konci těžkého dne jedna ze servírek v jeho oblíbené restauraci tajně natáčí, aby o jeho rozpoložení informovala bulvár.

Jenže Marion, servírku snící o vlastní restauraci, Abel vůbec nezajímá. A přesně to ho zaujme, proto jí nabídne omluvu i odvoz domů. Abel i Marion okupují ty nejopačnější póly protikladnosti. Ona se vůbec nezajímá o filmový svět, on neví nic o vaření. (Osobně mám velké pochopení pro Abelovu neschopnost rozeznat cuketu a salátovou okurku, ale to je jeden z mála momentů snímku, na který jsem se dokázal napojit.)

Vybudovat konflikt na tenzi běžného a hvězdného života by nemělo představovat obtíže ani pro průměrně nadaného scenáristu a jistě by šlo vymyslet spoustu záminek pro potřebný rozchod před finálním dějstvím, ale zde je konflikt nesmírně odbytý a vztahové problémy se mnohdy řeší videoklipem, aniž bychom se dozvěděli detaily.

Marion vykazuje míru naivity, která je stěží uvěřitelná – koho překvapí, že nebezpečnější složky obstarají ve filmu kaskadéři? Kdo svěří psa na hlídání filmové hvězdě během náročného natáčecího dne? Proč je obtížné pochopit, že se jedna z hvězd filmu musí ukázat na závěrečném večírku po poslední klapce? 

French Lover si možná uvědomuje odtrženost opečovávané hvězdy od běžného života a poměrně zdařile ji karikuje, když si Abel skutečně nedokáže zařídit nic bez pomoci asistentky a agentky, ale hlubší charakterizaci postavám nepropůjčí.

Absence promyšlenosti se projevuje jak na postavách (naprosto bizarní zvrat v chování exmanžela bezdůvodně proměněného v dobráka), tak na způsobu snímání, kterému vévodí četné nemotivované záběry – taková cesta na zámek je zabírána z dronu, protože je to přece trendy, a nesmyslně sestříhána ze čtyř téměř identických záběrů na úkor plynulosti. 

V poměrně nepravděpodobném řetězci událostí (ale jak by řekl Hitchock, k čertu s pravděpodobností!) tedy filmová hvězda a servírka utvoří pár. Jenže ona nepravděpodobnost se přijímá mnohem snadněji v Notting Hill, kde je sice ještě křiklavější vzhledem k hvězdnosti hollywoodské Anny Scottové (Julia Robert), ale kde zároveň slouží potřebám snímku po všech stránkách dramaturgicky vybroušenějšímu, zábavnějšímu a vypointovanějšímu. 

French Lover při dvouhodinové stopáží působí, jako kdybyste všechna čtyři roční období, která Notting Hill ve slavné sekvenci nastíní během minuty, museli přečkat v reálném čase. Je to snímek bez rytmu, komediálně i romanticky pustý. Francouzi umí milovat lépe. A točit rovněž.