Alex Honnold je podle některých blázen a podle jiných zas superhrdina. Rozhodně ale týpek, kterého byste si měli všimnout. A nejen proto, že jeho smělý pokus vylézt nejstrmější žulovou stěnu na světě bez jištění získal před pár týdny Oscara. On ho teda dostal jeho kamarád, horolezec a vášnivý filmař Jimmy Chin (a jeho manželka s příliš dlouhým jménem, takže nehledejte nic sexistického v tom, že budu mluvit hlavně o Jimmym, který v dokumentu též často vystupuje), ale kdo se do tohohle životního příběhu zakousne trochu víc, tomu je jasné, že se to všechno točí jenom kolem Alexe, ostatně název Free Solo mluví za vše. Znamená, že lezete sólo a kompletně free, tj. bez jakýchkoliv jištění a vlastně i bez pití, batohu a čehokoliv, co by vás mohlo otravovat. Jediným vaším parťákem je sáček s magnéziem. A ten potřebujete, protože grip mezi konečky prstů a stěnou je to jediné, co vás stovky metrů nad zemí dělí od jisté smrti.

Mohl bych se pozastavit nad tím, že spousta free sólistů je mrtvá, protože zkrátka v některé fázi své kariéry šla lézt na některou z lehčích stěn a přestala rozdmýchávat adrenalin. Prostě měli pocit, že tohle je brnkačka… až najednou nebyla. A jediná chyba, jediný špatně odhadnutý úchop nebo ploška, kterou zatížíte váhou celého těla, je v tomhle případě nevyhnutelným epilogem, který končí rozmáznutím na úpatí hory, skály nebo budovy, po které lezete. Alex si všechno tohle uvědomuje a mluví o tom v dokumentu zcela otevřeně. Velmi rychle zjistíte, že nejde o magora, kterému v mozku zapomněli aktivovat pocit strachu nebo bolesti. Alex není mutant nebo superhrdina, je jenom neuvěřitelně umanutý a cílevědomý.

Zároveň vyplave na povrch, že neměl zrovna nejlehčí dětství a divákovi pomalu dochází, že důvod, proč tenhle horolezec s neochvějnou jistotou šplhá po naprosto kolmé stěně je nejen v tom, že má svaly z oceli, ale taky proto, že k životu přistupuje úplně jinak. Normální člověk by sám sebe netrápil zdánlivě nesplnitelnou misí. Tom Cruise totiž za roli Ethana Hunta dostává zaplaceno, zatímco Alexovi šlo jen o splnění snu. Dlouho přemýšlel o tom, zda k dosažení životní mety přizve kamery. Jimmy Chin ho musel dlouho přemlouvat a nakonec se s ním dohodnul na tom, že finální rozhodnutí je na Alexovi - k výpravě na slavnou stěnu El Capitan v národním parku Yosemite vůbec nemuselo dojít. V době, kdy o tom oba muži začali mluvit, to měl Alex v hlavě už několik let a čekal na ten správný moment.

I divák si na něj dlouho počká, ale v tom je právě kouzlo snímku, protože zatímco po prvních pár minutách byste si mohli rychle udělat o Alexovi obrázek, časem byste zjistili, jak moc kontur v něm chybí. Jeho nová přítelkyně se do něj zabouchla na jedné z přednášek, kde si asi řekla, že s podobně vyšinutým týpkem musí zkusit chodit, ale i ona postupně zjišťuje, že je Alex komplikovaná duše. Neuvěřitelně milý a místy až ostýchavý svalovec má v hlavě nutkání, které nejde vypnout. Zároveň si uvědomuje, jak riskantní podnik vlastně ikonická masa žuly představuje. Jedna věc je obdivovat ji na pohlednicích, druhá po ní zkoušet lézt. S lanem to zvládne každý trochu zkušenější horolezec, ostatně sám Alex v jednom z podcastů chválí našeho Adama Ondru a říká, že by nikdy neslezl to, co on. Jenže Ondra je jištěný a svoji ultratěžkou jeskyni v Norsku lezl kousek po kousku, za cenu stovek až tisíců neúspěchů a pádů. Alex si při svém majstrštyku nemůže dovolit ani jedinou chybičku. El Capitan je 1200 metrů vysoká žulová stěna s chyty, které jsou nerozeznatelné pouhým okem. Najde je jen zkušený profík, který má masiv osahaný ze stovek předchozích pokusů.

Roli nehraje jen mentální mapa hory, kterou má Alex nabiflovanou. Stačí, aby se změnilo počasí, zafoukal vítr, zapracovaly nervy, a půl tuctu kameramanů neviditelně rozmístěných po okolí, bude skrz hledáček jen sledovat bezvládně padající tělo. Tenhle přesah dává jinak celkem ordinérně vystavěnému dokumentu neuvěřitelné napětí i ve chvíli, kdy vlastně tušíte, jak to dopadne, protože jste stejně jako já na to předávání Oscarů koukali. Nebo jste poslouchali nějaký podcast s živým a veselým Alexem. A přesto vám začne tuhnout krev v žilách v momentě, kdy se konečně rozhoupe a vykročí vstříc bláznivé horolezecké ruletě.

Co do té chvíle byl jen obyčejný dokument, jemně opepřený myšlenkou “coby kdyby” a free-cool-in týpkem, co bydlí v dodávce a občas bosky vyleze bez jištění nějakou skálu, na jejímž vrcholu se připojí k nic netušícím turistům, které tam dovezla lanovka, to se mění v jednu z nejnapínavějších dvacetiminutovek, co jsem kdy absolvoval. Neuvěřitelná kamera, fantastická hudba, ale hlavně ten dechberoucí svíravý pocit, že ten magor může každou chvíli uklouznout, smeknout se, nebo mu to prostě nemusí vyjít.

Přehrajte si trailer Je to absurdní, já vím, ale tvůrci vás prostě donutí v tu chvíli na všechno zapomenout a žít okamžikem. A udrží vás na hraně opravdu až do chvíle, než Alex stane na vrcholu. To už do všech těch obletů pálí přiléhavý song a rolují titulky. Takhle má vypadat pořádná koncovka, za kterou by se nestyděl žádný blockbuster. Koncovka, která celý dokument vykopává o dva levely výš. Jestli je to na Oscara? Netuším, ale rozhodně to z okoukaného konceptu udělalo must-see věc. Ideálně na velkém plátně. Nestihnul jsem Free Solo na Febiofestu, ale pustil jsem si ho na projektu přes Amazon Prime. Znovu opakuji, že to ten kluk vyleze. Ale je úplně jedno, že to víte. Je jedno, jestli jste vášnivý horolezec, nebo se vám dělá šoufl, když jdete do druhého patra po průhledných schodech.

Charisma hlavního hrdiny a neuvěřitelně natočená realizace jeho bláznivého nápadu totiž sebere vítr z plachet úplně všem. A kdo chce dál zkoumat, na co tenhle člověk funguje, ten se může naplno ponořit do králičí nory různých podcastů a TEDtalků. A pak si třeba koupit mačky, cepíny a… já vlastně zapomněl. Nepotřebujete vůbec nic. Jen vlastní ruce, magnéziový prášek a o kolečko víc nebo míň. My ostatní raději použijeme lano, nebo budeme jen zbožně čumět se zatajeným dechem na lidi, co se rozhodli nakopat zadek fyzikálním zákonům.