Příběhů o pomstě vzniká každý rok minimálně sto. Je to vděčné téma, u kterého všichni ví, na čem jsou. Režiséři je točí stále stejně a diváci na ně proto chodí. Ani John Singleton tentokrát nesešel z vyšlapané cestičky a servíruje film, který je přesně takový, jak si jej představujete (nebo jak na vás působí z traileru): zcela jednoduchý, hodně úderný, rozhodně uspokojivý.

Hrdinové filmu jsou „nigga“ až na půdu, přestože dva z nich jsou bílí a jejich zavražděná matka také. Všichni mají zbraně, hlášky cedí na půl úst, slovo „fuck“ vkládají i tam, kde byste to nečekali, jsou zlí, bezcitní a ke všemu odhodlaní. I když jsou jednotlivé charaktery načrtnuty velice povrchně, bohatě to stačí, protože je víceméně neustále jasné, co je žene kupředu. Singleton se zbytečně nezdržuje s nějakými vedlejšími motivy či minipříběhy, nekomplikuje situaci zbytečnými postavami a soustřeďuje se skutečně jen na hlavní vyprávěcí linii.

Jediný výrazný problém, na který budete narážet hodně často, je jakási odosobněnost. Jasně, všichni víme, proč je nutné zabít zlé černé chlápky a stát se hodným bílým chlápkem, ale že bych příběh nějak zvlášt prožíval, to říci nemohu. S tímhle mám u Singletona problém vždycky a tak nějak čekám, když už se konečně přestane omezovat pouze na formálně vypilované hříčky a zapojí do svých filmů i trochu komplikovanější scenáristiky, která by ho postavila mimo mantinely věčných žánrových rutinérů. Vizuálně má na vyšší ligu totiž už poměrně dlouho (viz. Shaft, Rychle a zběsile 2) a i zde je krásně vidět jeho cit pro sladění nálady filmu s určitou paletou barev a kamerovými filtry. Město v jeho podání je skládka lidského odpadu, syrový svět, kde pořád sněží, protože slunce si v něm nikdo nezaslouží.

Vedle této prvoplánové ilustrace nám však Singleton servíruje i svět tak trochu fantaskní – když naši hrdinové vystřílejí celé ghetto, nikdo jim za to nenadává, naopak mají od policie tichý respekt. Tyhle nereálné detaily však do celku zcela zapadají a nepůsobí jako podivné úkazy odjinud. Jako žíznivá čára celý filmem se totiž táhne motiv staromódní pomsty, pokrmu, který chutná nejlépe za studena, a podřizuje se jí chování naprosto všeho a všech. Zúčtování je nutno vyřizovat pěkně jeden na jednoho, pokud možno ještě střelou do hlavy z půl centimetru. Jen tak se dostaví to správné uspokojení…

Ani se „zlými cápky“ si tu nikdo velkou hlavu nedělal. Klasická dávka bezjmennýách gangsterů + postava černošského mafiána/záporáka, slisovaná na pouhou hláškující karikaturu, jež však přesně plní to, co se od ní čeká: Tvrdě si zanadává a zamachruje a pak se nechá s uspokojujícím bublavým klokotem zabít od Marka Wahlberga. A takhle je to se Čtyřmi bratry i ve všech ostantních ohledech. Všechno je archetypální až běda, žádné překvapení se nekoná, i „šokující“ závěr se dá prokouknout téměř ihned, protože už ho znáte moc dobře z deseti jiných filmů. Ale je to VÝBORNĚ natočené.

Singleton stvořil příjemnou old-fashioned stylizovanou žánrovou zábavu, ve které všechny hlubší myšlenky a poselství padají na hubu s první pořádnou přestřelkou. Tedy nezávadný zábavný film na jedno zkouknutí, který si čas od času dá rád každý. No ne?