Rodinné trauma je standardní položkou moderního hororu, přesto Family působí docela neotřele a intenzivně. Dílem jistě i kvůli tomu, že debutující režisér Benjamin Finkel čerpá ze svých prožitků, kdy na prahu dospívání podobně ztratil otce. Finkel nehraje obvyklou scenáristickou hru, kde oddělí to, co je skutečné a co (jen) imaginární. Namísto toho pracuje s nadpřirozenou entitou v kontextu rozpadu vnímání, poznamenaného intenzivním dětským strachem o někoho (a z někoho) blízkého. Pod rouškou strachu chodby domu náhle ztrácejí bezpečí, péče připomíná násilí a důvěrně známí rodiče vypadají jako úplně cizí bytosti. Realita tu prorůstá do halucinace, aniž by byla oddělena zřetelným střihem. Trailer tento princip převádí do interesantně deformovaných tvarů, klaustrofobních obrazů a intenzivních zvukových pulzů. Horor Family se na festivalech objevil už v roce 2024 a více než dva roky k širokému uvedení naštěstí nejsou znamením failu, se kterým si tvůrci ani distributor neví rady. Jen holt někdy trvá najít filmu v kalendáři místo. Recenze jsou navíc velmi pozitivní. Je potěšující vidět, jak aktuální hororová vlna kromě emocí a zajímavě uchopených témat přináší i silné obrazové a sluchové vjemy.
