Co český film, to pohroma. Tahle rovnice platí na většinu produkce z našich luhů a hájů až na čestné výjimky (Příběhy o. š., Štěstí) naprosto nekompromisně a není tajemstvím, že základy celého problému najdeme zejména v „humoristických“ etudách, kterými se hřejivě lidští či naopak bujaře rozverní páni režiséři snaží podchytit podstatu české nátury libovolného věku. Nemíním vás unavovat výčtem špatných komedií uplynulé pětiletky, ani se tu obšírněji zabývat již mnohokrát skloňovanou skutečností, že se v Čechách v souladu s boomem Snowboarďáků otevřela továrna na teenagerovské rychlokvašky, jejíž primárním cílem jest naplnit producentské účetní knihy černými čísly bez ohledu na kvalitu výsledného produktu. Prostě v poklidu přejdeme k hodnocení filmu, kterému už vstupní preference (trailery) i s celým Michaelem Foretem předurčovaly lepší pozici než ňadra Šárky Vaňkové v nadrženém obletu trojice těžkých puberťáků. A očekávání se naplnila. Hádek dává přebujelým hormonům zmiňovaného tria těžký knokaut a ani se přitom nezapotí.

Abyste se předčasně neuvedli do stavu blažené euforie: Experti nescházejí z přímé cesty do pekel, pouze se cestou několikrát umně pozdrží a vytváří tak dojem, že je líp, než ve skutečnosti je. Což znamená, že zmiňovaného Panice trumfují jen o takový stupínek až dva. Na první pohled je to pořád málo, ale za daných podmínek (tj. v louži téhle hloubky) se na to dá celkem přistoupit. Expertům navíc hraje do karet fakt, že si na nic nehrají, o panictví přišli už před nějakým tím rokem, nesnaží se ze sebe vydolovat co největší pubertální moudra a tím se vyvarovávají všem humorným eskapádám, které jste viděli už asi v tisíci amerických komediích a uvidíte je v dalších padesáti českých. Experti se snaží jít jiným směrem a být více než filmem pro vyjuchané puberťáky filmem pro mladé, kteří stojí na prahu základní životní otázky: Co po škole? Kdy začít s rodinou? Jak moc se dá zachlastat, když vstáváte v sedm do práce?

Režisér Karel Coma měl v tomto ohledu slušnou původní ideu a svůj film chtěl nepochybně kromě hektolitrů koncentrované zábavy obdařit i cennou výpovědní hodnotou. To se mu zčásti povedlo (protože se rýpe v zajímavých problémech typu práce při vysoké škole) a zčásti ne (protože to vzápětí začne zlehčovat a dělat si z toho srandu). Výsledek stojí někde na půl cesty mezi chytrou představou a výstižnou realizací a většina situací (sestrojení a demonstrace semaforu) je i díky špatnému začlenění do děje takříkajíc ztracena v překladu (z papíru na celuloid), i když by na jiném místě příběhu fungovala v pohodě. Tenhle ošklivý syndrom scénáře se zejména v pozdějších fázích začne projevovat více než zdrávo, ruku v ruce s tím, jak se postupem času vytrácí z hlavní linie to, o čem by ještě stálo za to vyprávět. Coma má slušně rozjetý příběh, který ovšem nemá důraznou pointu. Film ve skutečnosti graduje někde v půlce, od té chvíle už pouze stále dokola variuje nadhozené schéma, vypravěčova pointa chybí (chceme-li být shovívaví) nebo je na celek neskutečně násilně naroubována (řekneme-li si to zplna hrdla). Hádek se v jedné z pozdějších fází filmu mění v sexuální stroj a scenáristická invence a důvtip bohužel nesahají v tomto bodě dál než za „teď budeme souložit s ženou A na kulečníkovém stole, v další scéně dáme s B klasiku v posteli, pak se s C přesuneme na záchod“, přičemž to má dohromady neuvěřitelně otravných třicet minut. Skutečného příběhu je v Expertech tak na třetinu stopáže, zbytek tvoří nesouvislé epizodky, jež mají na svědomí zbytečné vedlejší postavy se zbytečnými problémy.

Právě na hercích, kteří tyto postavy ztvárňují a na vaší ochotě sledovat něco, o čem víte, že nikam nespěje, bude záviset to, jestli Experty zatratíte, či jim dáte ještě jednu šanci. Možná se totiž jako já přikláníte k tomu, že i příběhově prázdný film může pobavit, nabídne-li stejně dobrou alternativní komoditu a dokáže-li váš ušlý zisk z absence gradace a uspokojivého vyvrcholení hlavní příběhové linie dostatečně vynahradit. Právě v tomto směru mám za to, že třeba takový profesor v podání Petra Čtvrtníčka stojí za to a je dokonce komoditou natolik zajímavou, že by si zasloužil vlastní minisérii - jsem tedy vůči zbytku ochoten přimhouřit oči. Zrovna mi totiž bylo přáno vidět v českém filmu po dlouhé době humor! A nešlo o situaci ojedinělou… i Hádek hrající opilého Hádka má chvílemi něco do sebe. A abych nezapomněl, hodně jsem ocenil a bavilo mě, že když se v Expertech dělá s počítačem, počítač opravdu reaguje na to, co uživatel u něj sedící dělá a na ploše tedy neběží jakési pseudovideo s nápisy „hacking FBI database“ a podobnými vylomeninami, ale normální Windows, které se chovají tak, jak známe z praxe (a proto má náš hrdina – počítačový technik tolik práce ;). Tvůrci rovněž vědí, co je to bios a že se do něj leze po startu počítače. Na české poměry nezvyklé, ba přímo šokující.

Abych mohl konečně odškrtnout všechny body dnešního recenzentského programu, je třeba přejít k tomu nejdůležitějšímu a už párkrát naťuknutému – hereckým výkonům. Kryštof Hádek aka Oskar je naprosto v pohodě a jako o jednom z mála se dá říci, že hraje a ne že se snaží tvářit, jako že hraje, protože tak se to přece dělá. Krásným příkladem z opačného konce spektra budiž vyhaslá pěvecká hvězdička na násilně konstruovaném vzestupu, Michael Foret, který svou absolutně zbytečnou roli dostal za nazpívání úvodní písně (zbytek výplně soundtracku tvoří jinak stravitelná hudba Romana Holého), kteroužto jsem na nejmenované hudební stanici v poslední době bombardován více než je zdrávo. Každopádně, je skutečná tragédie vidět na Foretovi, jak čeká na smluvené signály kolegů, po nichž spustí svůj namemorovaný a s otravně konstantní intonací pronášený dialog, či se snaží odvázaně tancovat, protože se mu řeklo „dej do toho všechno, Míšo!“. Stále nemám jasno, která SuperStar z obou konkurenčních komedií dopadla hůře, ale věřím, že spousta z vás začne mít Vaňkovou ještě docela rádo ;). Férový konkurenční lem pro Hádka tvoří standardně, ale mile zahraná matka Ljuba Krbová a v neposlední řadě babička přítelkyně Oskarova kamaráda, Nina Divíšková.

Za sebe říkám Expertům mírné ano, které plynule přechází do souhlasu velice důrazného, pokud volíte mezi dvěma variantami a tou druhou je Panic (doteď jsem neměl tu čest, ale kolegovi imfovi a jeho zdravému úsudku věřím ;). Pokud ale do kina vyloženě nespěcháte a nedali jste si letos za cíl absolvovat v přítmí sálu všechno, co se jen vzdáleně otírá o termín teenager, přece jen bych si možná ještě chvíli počkal na nejnovější taškařici osvědčeného dua Kotek-Mádl.