Andreas Egger to neměl v životě jednoduché. Když po smrti matky osiřel, musel se coby sirotek přestěhovat k jedinému žijícímu příbuznému, násilnickému sedlákovi, pro kterého představoval pouze lacinou pracovní sílu. Tím započala jeho strastiplná životní pouť, datující se někdy z konce 19. století až do 70. let 20. století. Andreas během té neskutečně dlouhé doby prožil život pevně semknutý se strmými svahy tyrolských Alp a navzdory tvrdým až krutým podmínkám se do nich vždycky vrátil, ačkoli jiný na jeho místě by už dávno odešel. Za tu dobu se z malého čeledína stal sveřepý horal, dělník na stavbách lanovek, voják wehrmachtu za 2. světové války, ale i zamilovaný snílek a díky tragickým událostem i celoživotní podivín, jenž se stranil moderního světa.

Pokud vám to zní jako skvělý námět na film, máte pravdu. Rakouský režisér Hans Steinbichler (Deník Anne Frankové, seriálový Das Boot) se rozhodl adaptovat román spisovatele, scenáristy a herce Roberta Seethalera z roku 2014 o životě obyčejného člověka, jemuž se rakouské Alpy staly nejenom celým životem, ale především osudem. A povedlo se mu to více než skvěle. Od prvního záběru na starý formanský vůz přivážejícího zakřiknutého mladíčka do domu starého sedláka až po poslední okamžiky Andreasova života v malé poustevně kdesi na okraji civilizace. Skvělé režijní vedení s citem pro poetiku i drama každodenního života se opírá především o fantastického rakouského herce Stefana Gorskiho, v jehož podání se dospělý Andreas promění v neuvěřitelně sympatického horala vytesaného z alpské žuly. Jestli jste si při pohledu na Mela Gibsona ve Statečném srdci mysleli, že takhle vypadá pravý horal, budete si muset svou představu zásadně upravit.

Andreas je ztělesněním málomluvnosti až strohosti, za což vděčí krutému bití v dětství. Sledovat jeho životní útrapy vás bude fyzicky bolet, a bude vás to bolet ještě víc, když si uvědomíte, že nesledujete hollywoodský romantický film, kde nakonec všechno dobře dopadne. Andreas je člověk z masa a kost žijící v krutém a nepřístupném světě horských vesnic, kam civilizace proniká jen velmi pomalu. Každá etapa jeho života ukazuje těžkosti tehdejší doby, k čemuž režisér používá sice minimalistickou, ale velmi precizní výpravu. Díky ní si budete společně s Andreasem připadat, že stojíte přímo uprostřed Alp v době, kdy elektřina byla pro místní starousedlíky pouze cizí slovo. 

A to platí pro všechny historické epochy, jimiž vás film provede. Kontrast mezi středověkými poměry z Andresova mládí a moderním životem 70. let, kdy se hory definitivně změnily v turistickou atrakci, vám přitom doslova vyrazí dech. Uvědomíte si totiž, jak moc se náš život během té doby změnil. Ale ne pro Andrease. Jeho nátura mu snad ani neumožňuje opustit naučený způsob života a hory se tak navždycky propojí s jeho přístupem k vnějšímu světu.

Kromě výpravy a masek věrně znázorňujících strohost rakouských vesnic a jejich obyvatel ze začátku 20. století i překotný civilizační boom po 2. světové válce vám učaruje i hudba Matthiase Webera. Jímavé hudební motivy dokonale dokreslují jak jednotlivé Andreasovy životní události, tak samotné horské vrcholy, svahy, rokle a ledovcová údolí. Ty hrají ve filmu samostatnou roli a navzdory jejich přirozené majestátnosti a romantické dramatičnosti nejsou zcela záměrně používány prvoplánově. Díky kameře Armina Franze figurují jako dominantní pozadí podtrhující jednotlivé scény, ať už při nich Andreas čelí krutému zacházení, buduje první lanovou dráhu, vyznává lásku nebo se vrací z vojny domů.

Přehrajte si trailer Celý život je film, který je velmi obtížné žánrově zařadit. Je to historické drama, ale samotné historické události zde nejsou podstatné a děj by se klidně mohl odehrávat o sto let dříve. Je to životopisný film, ale hlavní hrdina je zcela fiktivní postavou. Je to óda na majestátní velehory a na lidi v nich žijící, ale nesklouzává k dokumentárnímu patosu ani samoúčelné oslavě. Není to ani alegorie o lidském životě, kdy musíte hodně vytrpět, abyste ocenili střípky štěstí. Je to film, který si ze všeho shora uvedeného bere tu správnou porci a nechává diváka, aby žasl nad obrovskou dávkou emocí utkaných režisérem Hansem Steinbichlerem ze surové horské příze. Až zase příště pojedete lyžovat do Alp a v útulném horském penzionu budete koukat na staré fotky, možná si díky tomuto filmu uvědomíte, že se za nimi skrývají nepředstavitelně tvrdé životy místních lidí. A budete mít chuť si Celý život pustit znova. Protože za to stojí.