Pokud čtete Umberta Eca (eheh), tak asi víte, jakým obrovským komiksovým kultem je Dylan Dog v rodné Itálii. Nás téměř nezasáhl a tak si zjednodušeně představme jakéhosi radostnějšího Constantina, který se dostal do světa plastelínových hlav z Buffy. Vadí to? Ne, pokud se bude na jednom tácu podávat i hromada nadsázky. A ta tu opravdu je, dokonce je tak velká, že se za ní bezmála skryjí všechny neduhy. Kevin Munroe zkrátka natočil krystalicky čistý oldschool, který kdyby vznikl někdy mezi Krotiteli duchů a zmíněnou Buffy, měl by už dnes půl tuctu pokračování a televizní seriál o sedmi sezónách. Nestalo se tak, tudíž je osud tohoto sebevražedně staromilského filmu ve hvězdách (vzhledem k slabé propagaci hádám propadák). Přesto se těšíme. Na pohodového a očividně se dobře bavícího Supermana, na řízné hlášky (fakt to vypadá, jako by to psal Whedon), na „větší zbraně“ i na těch pár gumových a jednoho digitálního démona. Trailer napohled prodává film upřímně a nesnaží se klamat tělem, což je sympatické. Lepší spád a údernost by tomu ale neuškodila.
a budu se určitě parádně u téhle oddechovky bavit 
