Neznámá tvář někoho, kdo by z povahy vztahu měl být transparentní, vytváří základy dobrým dramatům. Protože to, co vyjde na povrch, může být leckdy šokující nebo těžké ke zpracování. Případně k odpuštění. Proto překvapí, s jakou mírou tolerance, smíření ba něhy sestry Geislerovy o svém renesančním a všestranně talentovaném, ale taky nepřítomném a sebedestruktivním otci hovoří. Přitom to vůbec nepůsobí, jako by se negativním aspektům jeho osobnosti vyhýbaly či naopak k pozitivnímu náhledu křečovitě nutily, jak se nezřídka děje v různých adorujících dokumentech na VOD. Z útržků tu vyvstává portrét může, kterému se v sobě nepodařilo usmířit výrazné nadání v několika směrech, hledání klidu i vzrušení se sebedestruktivními tendencemi alkoholismu, které se mu předčasně staly osudnými. Z výpovědí není cítit zahořklost ani obviňování, jako spíše elegická melancholie za potenciál, který byl v jistém smyslu naplněný, ale zároveň mohl zářit ještě desítky let déle. Je fajn, jak přirozeně se to traileru daří komunikovat a i když jste Petra Geislera dosud neznali, najednou chcete. Napětí mezi sklenkou alkoholu a lahvičkou s tuší je perfektním vyjádřením rozporů, jaké píše sám život.