Snímek Soul Men získal už teď takovou publicitu, jakou by si film o dvou cestujících černoších asi normálně nevydobyl (i když v Americe jeden nikdy neví). Smolný počin je posledním dovršením hereckých kariér Bernieho Maca i Isaaca Hayese, kteří oba před nedávnem zemřeli a bude bezpochyby uváděn a citován jako společný rekviem na nadcházejících Oscarech. Potud výčet fakt, od kterých tu dnes ale vůbec nejsme. Soul Men jsou totiž zajímaví i bez kontextů a tahanic o nejzajímavější historku. Společné putování Bernieho Maca se Samuelem L. Jacksonem je plné sympatického jiskření a špičkování dvou bývalých přátel, ale i rivalů, kteří si nikdy tak docela neujasnili, jestli jsou více přátelé či rivalové. Znáte to – společné zájmy přinášejí stejné cíle, u nichž stojí tytéž ženy a tatáž touha být nejlepší ve svém (muzikantském) oboru. A protože oba herci mají pořád dostatečnou vyřídilku i smysl pro humor, je to špičkování rázné, správně poťouchlé, ale mezi řádky kamarádské. Navíc to má celé ten správně trefený soulový „look and feel“, kde se afry nešetří stejně jako předimenzovanými slunečními brýlemi, ale tihle dva staříci už mají tu éru zřejmě dost dlouho za sebou. Co si budeme namlouvat, vyzařuje z toho pohoda na sto honů (rozhodně větší než u kolegy Penna a jeho Mlíka). Ne na čtyři hvězdičky – k tomu je to až příliš humpolácky sestříhané a rutinně odvyprávěné, ale na ty poctivé tři, které vás v příštím chodě zase neurazí, dosáhnou souloví chlapíci s přehledem. Což samozřejmě neznamená, že to pořád není v principu jen komedie o tom, kterak se dva černoši hádají.
