Dostal jsem se k nějakému volnému času, tak jsem se nabídl, že zas jednou napíšu pár věcí pro MovieZone. A co se nestalo? Bezostyšně, bezohledně a až bych řekl zle toho využil Rimsy, který se na mě (skrytý za nevinnými smajlíky) rozhodl hodit ty úplně nejhorší věci. Jenom abyste viděli, jaký je váš hrdina doopravdy! Jestli nevěříte, asi byste měli vědět, že má Dukátová skála 110 minut.

Jde o film režiséra Jána Nováka, který natočil čtvrtý Kameňák – tedy byl shledán adekvátní náhradou za Zdeňka Trošku. Ale to bychom Zdeňkovi docela křivdili, kdybychom s tím souhlasili. Jeho filmy určitě nejsou dobré, ale vypadají tak, protože on je takové chce. Jsou hloupé, ale velmi záměrné – jasně sdělují Troškův názor na svět, urážejí Troškovy neoblíbence, podlézají jeho miláčkům. Trošku můžeme považovat za skutečného autorského filmaře, co své kritiky neštve jen tím, že jeho filmy vypadají blbě, ale že si jde za takovými filmy pevně stát, že jsou důsledkem něčího upřímného vkusu.

Ján Novák proto představuje spíš Troškův opak. Do hlavy mu samozřejmě nevidím, ale odmítám vůbec možnost, že by jeho hraná tvorba mohla vznikat z jakéhokoliv zájmu. U Kameňáku to bylo poznat jen částečně, protože formát za sebe řazených vtipů byl zachován, tudíž čtyřka vypadala podobně. Dukátová skála je ale absolutní ukázka rezignace a nezájmu nejen Nováka, ale všech zúčastněných. Ve skutečnosti jsem přesvědčený, že je obludná nezajímavost toho filmu tak trochu součástí hry, stejně jako nesmyslná stopáž. Obojí vede k rychlému stažení z kin (týden po premiéře jsem musel jet do Modřan, protože to nikde jinde nedávají), zapomenutí a zahlazení stop, takže všichni ti lidi, kteří na tom dělali jen pro peníze, můžou co nejrychleji dělat, že k tomu nikdy nedošlo, a shánět prachy na další zakázku.

První věta Dukátové skály je „Doufám, že to už brzo skončí.“ a pronese ji ospalý Martin Dejdar, což bylo okamžitě velmi prorocké. Úmornost zápletky, v níž má svou roli pět manželských párů a jejich pět dětí, je obludně nestravitelná. Navíc doplněná hudbou, která jako by to chtěla ještě podtrhnout – vůbec hudební volby jsou hodně bizarní, ať už kvůli divnosti samotné hudby, nebo jejího nepasujícího užití.

Špatnost scénáře značí, že se tenhle film pravděpodobně vyhnul základnímu dramaturgickému ošetření. Nadbytečné množství postav, pasivní záseky v ději, neexistující tempo a gradace, vše bije do očí způsobem, že by tyhle základní chyby musel odhalit každý, kdo by o textu přemýšlel. Většina z těch X neusledovatelných a zbytečných linií je pak překvapivě vážná (ústřední zápletka se motá kolem toho, že jedno z dětí strčilo druhé z dětí do jámy, v důsledku čehož ochrnulo), lidé tu na sebe hodně drasticky ječí a nenávidí se, takže mi není úplně jasné, jak to má fungovat jako dětský film – ačkoliv tak byla Dukátová skála vzhledem k nadpřirozené zápletce a soustředění na dětské postavy nepochybně zamýšlena.

Ale mluvit o nějakém „zamýšlení“ beztak nemá smysl. Jde o film, kde na sebe stěží navazují záběry, kde neexistuje postprodukční úprava obrazu, kde jediný stylistický prvek je, že Novák někde splašil dron. A prosímvás, tady se zastavme: Jestli jste amatérští filmaři, nebo si prostě chcete natočit nějaké video pro radost, a zvažujete, že by to mohly oživit dronové záběry, tak NA TO ZAPOMEŇTE! Okamžitě! Drony byly cool přesně pět minut před pěti lety a zmeškali jste to.

Tipy pro amatérské filmaře by měl Novák prostudovat důkladně. Šokuje mě, že má na svědomí už tolik filmů – sice primárně dokumentů, ale i tak je práce s kamerou a střihem nepochopitelně odbytá. Jasně, že dětští herci nemůžou být dokonale vedení, ale ve chvíli, kdy má být v dialogu někdo přerušen, přičemž scéna proběhne tak, že se holka uprostřed věty zastaví, následuje čtvrtvteřina ticha, a až pak do toho vstoupí ten, kdo ji má „přerušit“, tak to chce A: Nové jetí, nebo B: Opravit to střihem na druhou kameru. Ale to by musel kdokoliv ze štábu věnovat tomuhle filmu sebemenší pozornost, že jo? A to se neděje, tak nevím, proč se tu vůbec namáhám. Vyjmenováváním nedostatků se tu leda ztrapňuju, protože tvůrci snad nemůžou být tak neschopní, že by je neodhalili sami, kdyby jen trochu chtěli.