Pamatujete si ještě, jak jsem tu před nedávnem recenzoval hurikánový heist s Melem Gibsonem, jeho fekální transplantací, Emilem Hirschem a Kate Bosworth? Ne? Já bohužel jo, a už se těch traumatických vzpomínek nejspíš nikdy nezbavím. Obzvlášť, jestli mi ten děj budou připomínat veškeré další „demokraticky vybrané“ filmy k recenzi. Jak už správně tušíte, je to přesně případ Vrátného neboli The Doorman s Ruby Rose a Jeanem Reno.

Zápletka obou filmů je prakticky totožná. Starý pán si z nacistického Německa vzal pár suvenýrů v podobě drahého umění, které následně ukryl někde ve svém bytě v Americe. Zločinci (tentokrát pod velením Rena) se o tom nějakým způsobem dozvěděli a rozhodli se ho navštívit a umění mu ukrást. S čím ovšem nepočítali, že uvnitř baráku, který měl být prázdný, se taky zrovna nachází někdo (v tomhle případě Rose coby bývalá vojanda s jak jinak než traumatickou minulostí), kdo jim může plán překazit. Čili vykrádačka všech možných Die Hard, akorát místo nějakého zajímavého prostředí jako je letadlo, mrakodrap nebo Bílý dům, si tvůrci vybrali opuštěný newyorský činžák. Jo, i ten neexistující hurikán byl krapet zajímavější.

Ne snad, že by film operoval s rozpočtem na to ukázat cokoliv víc. Hned úvodní flashbacková scéna z nezdařené vojenské akce křičí Rumunsko (při zpětné kontrole se to fakt natáčelo v Rumunsku), a všechen zbytek se pak odehrává na chodbách, v místnostech nebo před zeleným plátnem. Ale co, šikovní filmaři si často poradí i s nízkým rozpočtem. Jenže režírující Rjúhei Kitamura mezi ně asi nepatří, a tak bylo těch 97 minut zase jednou převážně o tom, jak velký masochista vlastně jsem.

Zabývat se herectvím Ruby Rose asi ani nemá smysl. V Johnu Wickovi byla cool, protože neměla moc prostoru, mohla se tvářit nafoukaně a pak dostat po držce. Tady se od ní ale vyžadují i projevy emocí, nějaké ty repliky a ochota působit charismaticky, tak aby jí divák mohl fandit, zatímco ladně kosí záporáky. Já se bohužel zasekl u toho, že jsem si přál, aby dostala po držce a film rychle skončil. K tomu to kosení postrádalo jakoukoli ladnost a bylo obecně dost suché. Žádné zlámané, natož useknuté končetiny, minimum headshotů, jen pár generických bitek s divným střihem (mizející zdi v záběrech zjevně nikomu nevadily) a pak jedna scéna s explozí a ventilátorem. A i ta vám nejspíš bude znít z tohohle popisu líp, než jak dopadla ve skutečnosti.

Problém je, že jakmile v takovém filmu nefunguje to hlavní, tedy kombinace sympatické hl. postavy a akce, neexistuje už většinou nic dalšího, o co by se mohl člověk opřít. Zajímavé vedlejší postavy? Ha. Dobrý záporák? Což o to, Reno by asi furt zvládl uhrát pořádného parchanta, odfláknutý scénář mu k tomu ale jaksi nedává příležitost, takže z něj nejde vůbec strach a vlastně mu moc nevěříte ani nějakou chladnokrevnost. Zbývá tedy nějaká řemeslná stránka, kde můžu pochválit maximálně fakt, že kameru nedržel epileptik jako u třetího Taken (i když tomuhle filmu by to paradoxně mohlo pomoct), a nakonec nějaký X faktor.

Kupříkladu X faktor Miliónového hurikánu byla divoká kočka ve spíži nebo navzdory názvu absence jakékoli reálné přírodní pohromy, obojí nakonec z filmu učinilo sice vrcholně pitomou, špatně natočenou a překvapivě mizerně zahranou (na to obsazení) podívanou, u které jsem se ale aspoň mohl smát tomu, jak je to celý debilní. Doorman X faktor nemá. Je to míň pitomý a o fous líp natočený než ta tragédie s Gibsonem, ale ve výsledku jsem se u toho bavil vlastně ještě míň. Průměrem mi tak vychází naprosto stejné hodnocení - raději ten čas zabijte čímkoli jiným.