Tak mi teď řekněte, co mám sakra psát o filmu, od něhož nikdo nečekal, že by mohl být byť jen průměrný. Už jen oznámení o tom, že se pracuje na Doom: Annihilation a že to bude film, který vůbec nemá ambice podívat se do kin, celkem jasně naznačovalo, co nás čeká. A po prvním traileru bylo jasno. Nikoho tedy asi nepřekvapí, že nový Doom je průjem, avšak pro případ, že byste přeci jen měli pocit, že byste mu měli dát šanci a že vás to třeba příjemně překvapí, jsem se na to podíval za vás. A nepřekvapí. Fakt ne. 

Doom: Annihilation patří mezi filmy, na nichž je špatně úplně všechno a tvůrci herní předlohy v ID Software už dávno řekli, že s tímhle výměškem nemají nic společného. Takže k příběhu – který tu je podobně jako ve hře úplně nejméně podstatný. Parta drsných mariňáků přistává na vesmírné stanici na měsíci Phobos, kde se experimentuje s teleporty a pochopitelně se něco podělalo. Stanice je liduprázdná, občas tu vesmírní drsňáci narazí na nějakou mrtvolu, ale jinak pohodička. Dokud se neobjeví monstra a nezačne boj o život. 

Primitivní příběh není problém, konec konců takový je i v předloze a tam vlastně slouží jen k tomu, aby hráč mohl vzít do ruky zbraň a jít kosit. O něco podobného se pokouší i film, ale dělá to podobně úspěšně, jako kdyby se dejme tomu Miloš Zeman pokoušel vyšplhat na Everest. Plastové kulisy (a plastové BFG 9000), hnusné triky, odpudivé masky, nudné postavy a v hlavní roli jakási seriálová nána, která o charismatu slyšela tolik, co vy o dějinách Zululandu. Snad nikdo tu neumí hrát a scenáristé se navíc rozhodli, že divákům musí stačit, že dostanou žánrové archetypy jako „velkej chlap s velkou zbraní, doktor, co se trochu bojí, drsná vojanda s krátkými vlasy a blábolící kněz, co se nakonec obětuje.“ 

Ale i to by se dalo přežít, konec konců starý Doom s Urbanem a Johnsonem taky neměl extra zajímavé postavy. Nevypadal ovšem jako podfinancovaný fanfilm a měl solidní akci. A tady je akce to nejsmutnější, především v okamžicích, kdy si člověk uvědomí, že tvůrci měli jen tři kaskadéry a jen jednoho člověka do kostýmu impa a dojem, že jich tu běhá víc, se pokoušejí dost úsměvně navodit střihem. 

Přehrajte si trailer Z Doom: Annihilation na člověka dýchne atmosféra braků Uweho Bolla. Nikdo tu neměl prachy, nikdo tu neměl talent a celé to vypadá jako fanouškovský film, který vaši kamarádi natočili během dvou víkendů v nějakém opuštěném skladišti a teď doufají, že jim to pochválíte. A možná byste i pochválili, jenže tohle má být profi práce s ambicemi rozrůst se v sérii, na níž se dají pochválit dvě věci. Pár funkčních a docela chytrých odkazů na hry (základna rozdělená na levely, použití mapy…) a fakt, že Boll točil přeci jen trošku horší věci. Ale je to jako chválit Pol Pota za to, že nebyl Mao Ce-tung.