Cival

U českých filmů zpravidla dost věcí nechápu. Nerozumím třeba tomu, proč se teaser zjevuje měsíc před premiérou. Nechápu ale už ani to, o čem diváci brblají minimálně od Pupenda, totiž proč se domácí tvůrci furt obrací do minulosti, proč mapují ze všech různých možných úhlů čtyřicet let komunistického režimu, zatímco jim současnost uniká? Ono je samozřejmě mnohem jednodušší se podívat před revoluci, tam si rozdělit na hodné a zlé, na spořádané a nepřizpůsobivé, a ukázat třeba to, jak do zkostnatělé socíkovské reality vstoupili západní revoltou infikovaní punkeři. Jenže proč takové vybublávání nenajít i v dnešku? Samozřejmě, není to ani tak chyba režiséra Richarda Řeřichy, který nemůže za své filmařské předchůdce a za to, že mu v roce 1983, do něhož je snímek situován, bylo dvacet let, a tudíž v něm téma snímku musí hluboce rezonovat. Svůj podíl už ale má na nicneříkajícnosti upoutávky a na tom, že téma působí nejen po filmech …A bude hůř, Visací zámek 1982 – 2007 a Občanský průkaz poněkud okoukaně.