Najít alespoň trochu originální romantickou komedii je dnes docela problém. Před pár lety do jedné takové obsadili Josepha Gordona-Levitta a bylo z toho 500 dní se Summer, které pohladily nejednu citlivou duši. Jak se dá na něco takového "navázat"? Podle Levitta je nejjistější cestou otočka o 180 stupňů, a tudíž natočení romantiky, ve které na milé úsměvy a rozněžněné tokání není ani vteřina času.

Vzal tedy do ruky kameru a natočil Dona Jona, příběh diskotékového frajírka, který se u porna uspokojí daleko lépe než u regulérního klácení nejnovější roštěnky. Moderní doba nám holt nabízí moderní plnění tužeb a nekonečné hlubiny internetu jsou prostě daleko divočejší než cudná holka od vedle. Že se v tom kdekdo trochu pozná, ale nikdy to neřekne nahlas? Body pro Levitta. Otázkou ale je, jestli jde o přirozený pokrok, nebo o personální dysfunkci, která pramení z odosobněného světa 21. století.

Don Jon: FOTOGALERIE

Don Jon tohle dilema nakousne s velikánskou chutí a hrne na diváka jednu upřímnou větičku za druhou, čímž lehce vyargumentuje pohodlnost  notebookového sebeukájení. Pak ale do hry vstoupí osudová žena s parametry Scarlett Johansson. A vám postupně začne vrtat hlavou, o co přesně se Don Jon vlastně snaží.

Pointa je v tom, že tahle tělesně bombastická, ale jinak těžce nesympatická stíhačka, zatrhne Don Jonovi jeho největší životní radost (aniž by na kameru ukázala čím!). A on si to z fleku nechá líbit, což mu především pánská část publika nemůže nikdy sežrat. Ohromně drzý film tak najednou začne sklouzávat do nepříliš pochopitelných sfér. A z těch ho tahá až nástup Julianne Moore, která začne Dona Jona nahlodávat v úplně jiném směru.

Z rozhodného borce tak pomalu vyplouvá jeho pravá osobnost, což je popravdě asi nejpřirozenější dějový vývoj, jaký v takovém filmu může přijít. Společně s hlavním hrdinou se ale překlápí i všechno ostatní, a to do daleko poddajnějšího zázemí, které se začne povážlivě vzdalovat od vděčného komba ženský-porno-chlast.

Neberte to ale úplně negativně. Don Jon zvládá být hrubě zábavný po celou stopáž, a pokud na něj zabloudíte při prvním rande, příznivý vývoj večera určitě nečekejte. Je to sebevědomě napsaná a natočená živá voda mezi romantickým standardem, ve kterém se ani dnes nikdo nezakousne do opravdových poměrů dnešního světa a neodváží se řešit celkem čerstvé téma: "porno vs. romantické filmy - co je větší zlo?". Přesto ale zamrzí, že film není ostrý jako břitva po celou dobu. A že nakonec odhalí svoje přeci jen hollywoodské kořeny, na které se pochopitelně kouká hůř než na "camea" Kayden Kross nebo Tori Black.

Možná jsem po Donu Jonovi chtěl až příliš. I takhle je to ale nadprůměrný a nebývale osobní žánrový přírůstek, který si přes divácky nevstřícné postavy (nebo právě kvůli nim) zaslouží veškerou možnou pozornost. K milníku Levitt nedostoupal. Rozhodně ale po téhle metě odhodlaně sahá, což je na debut stále výborná vizitka.