Cival

Áááá. Wooow. Yeaaah. Tři úvodní výkřiky postav, které bychom tak rádi napodobili. Jenže není důvod. David Twohy nevyrostl. Je pořád béčkař - i když si po Černočerné tmě stihl splnit sen s vysokorozpočtovým Riddickem. Bohužel ten v kinech propadl a Twohyho odpálil zpátky k levným produkcím, jejichž námět si koleduje o přímou deportaci na DVD. Ujal by se tam vyvařený název i omletá zápletka s ještě omletějšími proprietami (totiž opřená o exotické kulisy, zamilovaný páreček, pár vraždících maniaků a „hru“ o lidské životy). Ano, už se můžete okázale nudit... Twohyho nicméně nepodceňovat! Svého času zvládl z podobně vyvařené premisy Černočerné tmy uplést šťavnaté a trvanlivé béčko. Jenže tehdy se vytasil s originálním vizuálem a Vinem Dieselem. Tady není ani jedno, nepočítáte-li reklamně vycíděné záběry na floru a faunu, jak stvořené pro propagační klipy cestovek. Bohužel tu nejsme kvůli nákupu dovolené… přišli jsme za přímočarou zábavou, jež z videa jen semo tamo probleskuje. A požár velkých nadějí nezapálí. Twohy si nabral vesměs herce z druhé ligy, vybavil se odpovídajícím počtem prsatých krasavic a uvrtal je do vymletých škatulek. Pak jim nakázal konfrontaci. Když by probíhala za zvuků úvodního popíku, byl by trailer alespoň něčím originální a mohl by oslovit stejně jako třeba ukázka na Poslední dům nalevo. Bohužel střihači svolili jen k naprosté rutině, a tak idylka přechází v neurotickou mezihru a vše završuje industriální sázka na jistotu. Trochu nuda, ne?